Béčkový Horizont 2013
Zdravím všechny ricocheťáky. V pondělí jsem na internetu zjistil, že na turnaj jsou zatím přihlášeni dva hráči. Ve středu už byli čtyři. Ve čtvrtek dopoledne přibyl pátý hráč. Kolem poledne mi volá Eda Kočvara, že mám v Peci turnaj a že mne nevidí mezi přihlášenými. Rozhodně jsem netušil, že budu v hledáčku tohoto lanaře já, jakožto odstrašující případ pro všechny ty nové budoucí hvězdy ricochetu. Kdo mne totiž pamatuje na kurtu, když jsem se pokoušel kohokoli porazit, většinou to skončilo odřeninami, naraženým kolenem či hlavou do zdi kurtu. Za posledních pět let jsem v ricochetu navíc neporazil nikoho. Ne, to jsem opravdu nechtěl dopustit, aby tento stav nadále pokračoval, a tak jsem si raději řekl, že když se nepřihlásím a hrát nebudu, nic tím nepokazím.
Když mi po 20. hodině ve čtvrtek volal Alan Mačor, že se turnaj i přes mou neúčast konat bude, že se přihlásilo 8 lidí, abych pravdu řekl, do poslední chvíle jsem nevěřil, že se tak stane. Na stránkách se ale fakt objevil rozepsaný scénář turnaje s osmičkou hráčů. A pak přišla další rána. Čtu jména a krom Martina Nohejla neznám jediné. Ještě ve čtvrtek večer si říkám, jak ten čas letí a jak se vše po tolika letech změnilo. Už před deseti lety jsem na Horizontu organizoval turnaje. Všechny jsem znal z několika setkání z turnajů osobně a se všemi si člověk tykal (v sobotu ráno se mi neodvážil sám od sebe tykat nikdo, krom toho Martina!). Hrávalo se i ve dvou dnech. Jezdilo sem několik hráčů z jižních Čech i Moravy, z Chebu plus „varáci“ a plno Pražáků i s rodinama odrelaxovat z rušného města.
V pátek ráno jsem rychle začal zajišťovat ceny, jako plakety, tradiční dort a štrůdly. No a přišla sobota ráno. Nejdříve se dva borci objevili u recepce sportcentra a já se jich ptám, jdete do bazénu? Oni že ne, že jdou hrát ricochet. Já, aha. Oni dobrý den. Já, že jak se jmenujou a že jsem nějakej Arnošt a že mi fakt vykat nemusí, že na toto nejsu u ricocheťáku zvyklej. Toto se pak opakovalo ještě jednou, než jsem pochopil, až přijel Martin Nohejl s Filipem Rolencem, že dnes vlastně do bazénu nikdo z venku určitě nepřijde, že to všechno budou borci z ricochetu. Brzy dorazila celá osmička hráčů a hned po prvním kole bylo tak trochu i z výsledků i sledování průběhu zápasů jasné, že tihle kluci se rozdělili do dvou táborů a to: první čtyřka (Filip Rolenec, Martin Klouček, Pavel Dumek a Martin Nohejl) ricochet hraje už nějaký čas a má to více takříkajíc v ruce a druhá čtyřka (Petr Levý, Tomáš Plaček, Jaroslav Třasák a Vít Vostřák) si přijela zahrát a získat zkušenosti z turnaje.
I v první čtyřce hráčů se ukázaly herní rozdíly natolik velké, že se vcelku snadno tito hráči vyselektovali tak, že stupně vítězů měli jisté Filip Rolenec a Martin Klouček. Kdo si zahraje o možnost hrát ještě finále nebo aspoň skončit nejhůře na 3.místě, nebylo však do poslední chvíle jasné. Po prvních dvou setech vedl Martin Nohejl nad Pavlem Dumkem 2:0 (15:10 a 17:15). Jenže co Martin nečekal: Pavel to otočil na konečných 2:3 (9:16, 7:15 a 7:15). Hm, i matador Martin Nohejl to možná umí podcenit, anebo se Pavel Dumek v závěru vyhecoval? Uvidíme, třeba na sebe ještě někdy v budoucnu narazí a budeme moci porovnat jejich další vzájemné herní úsilí.
Filip Rolenec skvěle zabojoval a vítězstvím 3:2 poslal dolů do pavouka Martina Kloučka. Tím si zajistil finále a Martin musel ukázat, že na finále v tomto turnaji má, a to tím, že vyhraje nad Pavlem Dumkem. Toto utkání zvládl vcelku bez větších problémů v poměru 3:1. Pavlovi tím určil, že na pomyslných stupních vítězů stane na nejnižším, třetím stupni, ale pokud si Pavel vzpomene na utkání s Martinem Nohejlem, tak krásné třetí místo. Že, Pavle?!
Finále? Nechápal jsem. Martin vedl v prvním setu nad Filipem už 7:0, a přesto prohrál 14:17. Druhý set pro sebe urval Martin 17:15, ale pak to soupeři zbytečně ulehčil a po setech 9:15 a 11:19 finále prohrál. A kdo se tedy stal vítězem „béčkového“ Horizontu? Další změna oproti časům před deseti lety. Až při otázce na Filipa, kolik ti vlastně je, jsem se dověděl, že 16 let! A tak z mé počáteční skoro trémy, zda to vše po tolika letech s turnajem a pro mě neznámými hráči zvládnu, nakonec zjišťuji, že vítězem se stává junior. Junior, jenž zaskočil sedm dospělých hráčů a vyhrál turnaj v Peci pod Sněžkou v hotelu Horizont.
A já tak mohu konstatovat, že i toto je má nová zkušenost s tímto sportem. Díky všem za účast!
Arnošt Hytych
