Bezvadné březnové béčko

Březnový turnaj kategorie B na Palmovce se konal pouhý týden v závěsu za hvězdně obsazeným kunratickým Super A, a snad i proto se jej až na výjimky zúčastnila celá řada nových či neokoukaných, každopádně nadějných tváří. To bylo jistě ku prospěchu naší ricochetové věci, dělalo dobré jméno akci této výkonnostní úrovně a přineslo příslib do budoucích klání.

Tolik snad závěrem a nyní již k samotnému průběhu turnaje. Ten se hrál klasickým šestnáctkovým pavoukem, ač stačilo málo či spíše o málo méně hráčů a zřejmě by se bylo přistoupilo k poslední dobou tolik oblíbenému systému na dvě porážky. Při účasti 13 hráčů však o první kolo přišli pouze první tři nasazení (dva z nich navíc notoričtí vymetači všech a třetí výhradně béčkových turnajů), a tak spravedlnosti bylo učiněno zadost a ricochetové boje, bitvy i bitvičky mohly začít.

První kolo zaujalo zejména soubojem dvou zvučných jmen, jmenovitě Vojtěcha Němce s trutnovským Lubošem Němečkem. Zvítězil silnější hráč silnějšího jména, tedy Vojta z Kunratic, který se navzdory počáteční dezorientaci, způsobené patrně nedávným návratem z dalekých rovníkových končin, na kurtu zorientoval dříve a postoupil do horní osmičky.

Prudce vzestupnou výkonnostní tendenci hned zkraje turnaje prokázal nováček Honza Dřevikovský, když v prvním kole těsně zvítězil nad matadorem, ředitelem a protřelým veteránem Jardou Rudovským, aby mu v kole druhém těsně uniklo vítězství nad svištěm, nadějí ricochetu, třebaže dosud neprotřelým juniorem Matějem Kulkou. O překvapení turnaje mohlo být postaráno, ale překvapení na sebe nechala ještě chvíli čekat…

Nutno konstatovat, že druhé kolo totiž dopadlo přesně podle papírových očekávání. Ještě rozespalý Honza Schmidt si vesměs poradil s Vojtou, jakkoli již zorientovaným; věčný béčkař Martin Klouček s přehledem po kurtu prohnal mohutného Tomáše Plačka; favorit turnaje Filip Kulka přesvědčivě porazil dalšího Trutnováka Pavla Dumka; a matador Jarda ukončil naděje Víta Vostřáka na tomto turnaji, bohužel pro druhého jmenovaného.

Ve třetím kole se však začaly dít věci. Jakožto autor těchto řádků si troufám nekriticky tvrdit, že o největší bitvu turnaje a snad i největší divácký zážitek se postarali Matěj Svišť Kulka a Honza Bestie Schmidt. Ten do zápasu vstupoval po teprve týden staré porážce 1:3 ze Super A bez velkých nadějí na úspěch, jak už bývá jeho zvykem, ale proto i bez velkých nervů, jak už jeho zvykem nebývá. Za stavu 0:2 už Honzu jakákoli nervozita z možné hrozby vítězství opustila úplně, což se nakonec ukázalo jako jediná možná cesta k úspěchu. Třetí set urval pro sebe divácky tolik oblíbeným výsledkem 21:20 a snad právě v tu chvíli začaly nervy pracovat v jeho prospěch a o celkových pěti setech bylo prakticky rozhodnuto. V závěrečném setu se hrálo o každý míček, o každý nádech, o zbytky sil a nervů a nakonec, jak už to bývá, i o štěstí. To se v závěru usmálo na Honzu, který se nadarmo pokoušel Matěje cestou z kurtu utěšovat, že to bylo docela jistě naposled v životě, co ho porazil…

To však zdaleka neznamenalo konec všech pětisetových zápasů, jichž na turnaji přibývalo přímo úměrně s časem a únavou. Ve spodní části pavouka a druhé polovině turnaje si užil hned dva pětiseťáky ostřílený veterán, nestárnoucí Míla Fryč, který nejprve skolil nadějného nováčka „z nekonečné líhně Palmovky“ Petra Levého, aby si další pětisetovou výhrou nad Lubošem Němečkem pro sebe vybojoval cenné deváté místo čili plate. Velká gratulace!

Do souboje o třetí místo nastoupili Martin Klouček a Matěj Kulka, který by však zjevně potřeboval poněkud více času, aby se psychicky oklepal z předchozí těsné porážky. Fyzických sil přitom měl dle soudu nezávislých pozorovatelů stále na rozdávání. Matěj se však na kurtu už nedokázal zkoncentrovat a navzdory stabilní podpoře staršího bratra, obou rodičů a většiny publika podlehl Martinovi 0:3, jakkoli bylo možné tipovat těsnější výsledek. Martin si tak zopakoval svůj oblíbený bronzový výsledek z takřka všech B turnajů této sezony a Matěj si zopakoval bramborový, leč vůbec ne marný výsledek ze Super A z předchozího víkendu. Snad proto možná Matěj doufal v lepší umístění na turnaji B; budiž však na tomto místě jasně řečeno, že Kulkovi jr. ml. v jeho věku stále leží celá budoucnost ricochetu u nohou.

Ve srovnání s předchozími vypjatými zápasy pak bylo možné označit finálové klání za takřka přátelskou exhibici. Za nepředstíraného zájmu publika ve zšeřeném sále a v záři zářivek na kurtu povolil nepatrně favorizovaný Filip Kulka s kamennou tváří dva sety Honzovi Schmidtovi, který si dosud nepoznanou sílu finálového okamžiku náležitě užíval a dělal vše, co bylo v jeho zbývajících silách a schopnostech, aby s Filipem udržel krok. V konečném důsledku pak snad šlo o důstojné představení důkladných úderů a důmyslných výměn. Filip nakonec v pátém setu s přehledem dostál roli favorita turnaje, zatímco Honza turnaj opouštěl s dosud nepoznaným slastným pocitem, že si doopravdy dobře zahrál a po letech dřiny, potu, krve a teroru z rukou malého tyrana konečně dosáhl na stupně vítězů.

Bez ohledu na Honzovy pocity a dojmy však lze bez přehánění tvrdit, že se turnaj povedl a zaujal především hojnou účastí nových i staronových hráčů, která je ideálním předpokladem pro pořádání takzvaného béčka. To, že organizace na třech kurtech Palmovky bezchybně šlapala a přispěla k hladkému a rychlému průběhu turnaje a že drobné občerstvení se samo od sebe automaticky doplňovalo, snad už ani nikoho nepřekvapí. I na lahodné párečky s hořčicí nakonec došlo, zatímco banány tentokrát kupodivu nedošly…

Jan Bestie Schmidt