Neporazitelný Miloš Pokorný se opět ukázal na German Open a potvrdil svou pověst

Není ricochet jako Ricochet

Pojďme se nyní společně bavit o ricochetu. Ne o tom ricochetu, jak ho známe my, nýbrž o ricochetu, jaký se hrál na právě uplynulém German Open. Jsou to totiž dvě naprosto odlišné záležitosti. Začněme například legendou, průkopníkem, pověstmi opředenou postavou, kouzelníkem a majitelem všeobecně známého ricochetového úderu zvaného „miloš“.

Vlnu emocí rozpoutal znovunalezený ricocheťák Miloš Pokorný poté, co se narychlo připsal na soupisku, následně se doopravdy v sobotu ráno dostavil, hladce proklouzl až do finále a k tomu všemu posloužil Radkovi Malému jako záminka pro jeho jinak neopodstatněnou absenci. Za Milošovu účast je třeba poděkovat Petru Karbanovi, který ho prý na poslední chvíli přesvědčil a který sám přispěl svým ricochetovým umem. Pro ty z vás, kteří stále přemýšlí, kdo že to se stal letošním vítězem výše uvedeného turnaje, můžeme zcela bez výčitek svědomí a hned na úvod prozradit, že to byl Čech. Víc už neprozradíme. Máte-li všech pět pohromadě, je to zřejmé, a kdo zná Miloše z minulých let, jistě s odpovědí neváhal ani před samotným začátkem turnaje, natož zkraje této reportáže.

Hvězdy si mohou diktovat podmínky, za nichž se na turnaj dostaví, o jejich nasazení do prázdných polí prvního kola ani nemluvě. Pro ostatní, řekněme hvězdičky, turnaj začal už v pátek v 16:00 a hrálo se ještě dlouho po 22. hodině. Celkem se přihlásilo 70 hráčů a hráček, což představuje nový rekord v mezinárodní turnajové účasti, a co do počtu překvapily hlavně ženy.

V ženské části se v souboji o mezinárodní trofej potkalo 12 žen, dívek a slečen, mezi nimi pak zejména favoritky turnaje Anka a Hanka, tedy Hendriks z Nizozemska a Bacílková z Pardubic, toho času předsedkyně ČRA. Černá kobyla soutěže a aktuální přítelkyně Gábora Szabó, Ágnes, během hry příliš nezazářila, přestože se o ní v zákulisí šuškalo, že je to znamenitá tenistka. Možná je těžké mít za přítele Gábora, a snadno se tak rozplynout v jeho stínu. To je dobře míněná rada pro vás, dámy. Lovte raději ve vodách průměrných ricochetistů.

Ženy si díky vysokému počtu přihlášených konečně vyzkoušely herní systém šestnáctkového pavouka, ve kterém dle očekávání zvítězila Anka ve finále nad Hankou. Třetí místo obsadila Jana Rietscher z Německa. Pro již tradiční poslední místo si v pohodě dohopkala tentokráte řádně rozhicovaná Monika Bartáková, která zatím pouze sbírá turnajové zkušenosti. Bez zajímavosti ovšem nezůstává, že se Monice dlouhodobě daří udržovat si snad největší fanklub.

Mezi muži byly souboje přece jen poněkud rafinovanější, komplikovanější a o poznání rychlejší, alespoň co se poletujícího míčku týkalo. Zásluhu na tom měl zejména Miloš Pokorný. Všichni byli velice zvědaví, jak si Miloš poradí se současnými borci, jako jsou Gábor Szabó či Johannes Häfer. Pamatujete si přece na školní léta, jak jsme se sázeli, kdo by vyšel ze souboje jako vítěz, kdyby se potkal Chuck Norris s Arnoldem Aloisem Schwarzeneggerem? Dnes je již zřejmé, že by vyhrál Norris, dříve to ale zas tak jasné nebylo.

První kola rozdělila hráče na levou, nebo lépe pravou stranu 64místného herního pavouka. Vzhledem k výrazným rozdílům mezi hráči probíhaly zápasy celkem svižným tempem. Po prvním kole se všichni čeští hráči, až na smolaře Petra Karbana, nalézali napravo od dělící čáry, což jen potvrzuje, že ve světě patříme k těm nejlepším. Petr Karban podlehl v prvním kole ve velmi těžkém, pětisetovém utkání Harrymu Potterovi, což nebyla vůbec žádná ostuda. Harry Potter tentokrát vystupoval pod pseudonymem Jörg Schenker a tvářil se, že je z Německa. V neděli, v časných ranních hodinách, se Harry prozradil, když stál v hloučku českých účastníků, a aniž by čemukoli rozuměl, skvěle se bavil.

Nejvíce počátečních starostí způsobil přihlížejícím fanouškům Petr Novák, který měl nečekaně problém prosadit se proti soupeřům v prvních dvou kolech. Petr hodně chyboval a jeho hra zpočátku moc přesvědčivá nebyla. Možná bylo (pro Petra) nakonec dobře, že ve druhém kole senzačně porazil vytrvalec Filip Rolenec Jirku Kisvetra. Filip sice Jirku připravil o možnost umístění v první šestnáctce, sám ovšem při tomto zápase přecenil své síly, a když se pak s bolavými zády svěřil do péče právě Péti Nováka, ten už ho na kurtu bezpečně dodělal. Filip pak už do dalších bojů nezasáhl, a propadl se tak na poslední, 16. místo ricochetové elity. Petr následně narazil na Miloše Pokorného, v důsledku čehož po zápase slavil alespoň tu velikou čest, jíž se mu dostalo.

Filip Kulka v sobotu ráno posnídal blíže nespecifikovaný břichobol a výkony na kurtu tomu odpovídaly. Utkání nebyla zdaleka jednoznačná a chyběla jim větší razance. Zelený Filip dokonce ani nekomunikoval s obecenstvem, nemával a nesmál se jako obvykle a po každém setu se vždy vypařil kamsi do kouta sportovní haly, aby tam v klidu a o samotě skonal. To se mu ovšem stále nedařilo, a tak byl Filip v posledním turnajovém zápase nakonec spárován s Petrem Novákem, se kterým si vysloužil vynikající 6. místo.

Ve druhém kole se v sobotu, někdy po poledni, střetli další dva Češi, Honza Dřevíkovský a Petr Sedláček. Oba dva hráči jsou, co do herních vlastností, velice vyrovnaní, Honza má ale o trochu větší problém hlavně se závěrečnými body, a tak se nechal zbytečně a předčasně vyřadit ze soubojů o vyšší umístění. Petr nicméně hned v dalším kole narazil na Johannese Häfera, kterému s velmi těsným výsledkem 0:3 po 15 minutách hry zcela podlehl. Od Petra se nakonec distancoval i Jirka Kisvetr, protože si na začátku zápasu zřejmě myslel, že se na kurtu potkali hráči stejných herních kvalit.

Zřejmě největší osobní úspěch prožil Honza Schmidt, který hned ve druhém kole vyfasoval Jirku Herdu, a nemožné se stalo skutečností. Jirka Honzovi podlehl v dramatickém souboji, když očekával, že se Bestie jako vždy porazí sama a ještě k tomu v cestě za vlastním neúspěchem rozkouše svou zánovní raketu. Honza však vzácně udržel nervy na uzdě a Jirka začal panikařit. Sada nesmyslných stropů, které často nekončily ani na přední stěně kurtu, jak to pravidla vyžadují, stála Jirku cenné vítězství. Že je ricochet v určité fázi spíše hra psychologická, potvrdil právě tento zápas. Honza později vyprávěl neskutečné příběhy o tom, jak Jirku zdolal. Od té doby, když se v noci podíváte na noční oblohu, mezi Hydrou a Siriem spatříte nové souhvězdí šíleně se usmívající Bestie. Po hravě prohraném zápase s Gáborem pak Honza navíc senzačně otočil takřka prohraný zápas s čárou Šerrym, dvě er proto, abychom byli světoví, a souhvězdí Bestie ještě více rozzářilo chemnický palouček. Honza obsadil na turnaji skvělé 10. místo.

V samotném závěru první šestnáctky bylo opravdu těsno a mnoho zápasů o konečné umístění by se mohlo klidně dohrávat až v pondělí, po návratu ke každodenní rutině. Zda mezi hráči Martinem Kloučkem a Michalem Jakubcem opravdu k takové dohodě došlo, to vědí jen oni sami. Každopádně umístění odpovídá vykonané službě Martina, který Michala po turnaji odvezl zpět do Čech. Michal je znám svou dravostí a pohrdáním jinými místy než na stupních vítězů. Proto se v souboji o konečné umístění na nižších příčkách až příliš často uchyluje ke hře kámen, nůžky, papír.

Účast Petra Huška, ve volných chvílích vyprávějícího ostatním slintajícím soutěžícím o bazénech, vířivkách a Tichém oceánu, měla vážný dopad na kariéru Martina Portla. Martin měl na tomto turnaji poprvé nádherný výhled nejen na přední stěnu kurtu. Bohužel výhled do budoucna mu zčeřil právě Hušan, který Martina celkem nekompromisně odřízl od první šestnáctky. Že může být někdo ještě o několik tříd lepší, než je Petr, který je o několik tříd lepší, než byli skoro všichni účastníci turnaje, celkem s přehledem dokázal Miloš Pokorný. Ať se Petr snažil, jak mu jeho momentální kondice povolila, Miloš jej v tréninkovém tempu a v čase odpovídajícím 70 účastníkům na třech kurtech turnaje porazil 3:0. Petrovi nepomohl ani Potter, s nímž ve tři hodiny ráno pod souhvězdím Bestie debatoval ve třech různých jazycích a vypomáhal si při tom pantomimou. Po tvrdém střetu s gumákem Johannesem Häferem se Petr nicméně umístil na konečném třetím místě. Výsledek vskutku úctyhodný. Totiž v Kalifornii aby člověk ricochetový kurt pohledal. Zato zabahněný kurt Petr vymetl takřka profesionálně, jak se na majitele úklidové firmy sluší a patří.

Klání o třetí místo předcházel zřejmě nejdynamičtější a divácky nejatraktivnější zápas plný ricochetových smyček, osmiček, v případě Johannese i vopiček, následovaných jedním nebo i dvěma kolenotoči. Dva vyrovnaní soupeři, Johannes Häfer a Gábor Szabó junior předváděli dlouhatánské výměny, ve kterých se tempo hry skládalo hned z plazivých úderů a hned ze zběsilého máchání rakety kdesi v místech, kde by se asi tak mohl nacházet míček letící rychlostí 50-60 snímků za vteřinu. Pro čtenáře neholdující technice to znamená, že přihlížející diváci míček prostě neviděli. Hráči byli oceněni potleskem skoro po každé výměně. Gábor měl ovšem Johannesovi co vracet, prokázal svou mladickou houževnatost a postoupil do boje o 1. místo.

Kdo si počkal na finále, rozhodně neprohloupil. Distribuované záznamy z kamer jsou k ničemu, tohle se prostě musí zažít. Vcelku pohodlně si každý fanoušek špičkového ricochetu našel místo před kurtem číslo 2, kde proti sobě nastoupili Gábor a Miloš. Největším fanouškem pak byla Míša Kisvetrová, která si za účelem fandění pořídila od svého manžela rovnou buben.

Miloš dost možná nepředváděl ze svého herního umění jen to nejlepší, snad proto, že řada diváků se slabší povahou by v záplavě emocí mohla spáchat hromadnou sebevraždu. I přesto je Miloš na kurtu jevem veskrze pozoruhodným, když se omlouvá za soupeřem dosud neodehraný míček, který neomylně míří do spáry zadní stěny kurtu, přičemž bod za tento úder už má dávno připsaný na své straně. Následuje výčet dalších zajímavostí: Miloš si stihne říci o let několikrát během jednoho úderu. Tuto žádost doprovází očním kontaktem s rozhodčím. Miloš odehraje míček tak, aby mu po obranném úderu soupeře skončil v předním rohu kurtu přímo na nastavené raketě, kde už netrpělivě nějakou tu chvíli postává. Miloš zná tajemství červí díry, protože není možné stát metr před přední stěnou a zahrát nechytatelný míček zpoza svých zad mezi nohama. Miloš, Miloš, Miloš... Přesto to Gábor zkusil. Těžko říci, zda si váží alespoň toho jednoho setu, který Milošovi uštědřil. S Milošem se prostě hrát nedá, a Gábor hrál. Pro Gábora bylo toto finále velikou zkušeností, my ostatní jsme rádi za to, že jsme Češi.

Nebývalou mezinárodní účast podpořili také Slováci a Norové, kteří bývají na turnajích vidět teprve v posledních dvou letech. Jejich výkonnost a sebevědomí turnaj od turnaje stoupá. Prvně zmínění navíc z domova dováží artefakty, jež jsou velmi žádané ostatními účastníky. Kdo by pohrdl slivovičkou nebo borovičkou. Dobře namazaná kolena tímto elixírem zdraví vedou ke zlepšení hráčů minimálně o dvě výkonnostní třídy. Slováci šli ještě dál, mazivo dokonce pijí.

German Open 2013 proběhl ku spokojenosti všech účastníků. Velikou zásluhu na tom mají organizátoři akce Tobias Hambsch a Nadin Friese, kteří rozdali hodnotné ceny postupně všem hráčům, bez ohledu na jejich umístění. Speciální poděkování určitě patří Petru Huškovi a Miloši Pokornému, kteří se svou hrou postarali o netradiční a mimořádnou podívanou.

Petr Sedláček

Fotografie z turnaje zde.