Ohlédnutí za kunratickým Super A aneb jak to přesně nebylo

Jako roznětka mezi posluchači radia Beat zapůsobila v rubrice „Menšinové sporty“ audiopozvánka na sobotní turnaj Super A v pražských Kunraticích. Od ucha k uchu se postupně tato zpráva šířila a dav sílil. Bezpečnostní složky ze vzduchu pozorovaly vzrůstající počet ohňů v ulicích, které se zvolna jako rozlehlé, rodící se jezero slévaly v jeden velký požár. Lidé vyzbrojeni holemi plenili a drancovali obchody se sportovním zbožím. V sobotu ráno se početný dav začal srocovat před známým útočištěm ricochetistů, sportovním klubem Quatro.

Po čtvrteční tajně odeslané depeši o finálním sestavení startovních pozic si jistě mnul ruce Filip Kulka, který do předkola s velikým štěstím získal teoretického hráče Radka Malého, Járu Cimrmana ricochetu. Všude se o něm mluví, ale už ho dlouho nikdo nikde neviděl. Radek Malý oproti tomu zná ten sladký pocit, jak někomu maximálně zkazit den. Naposled tedy pohrabáčem přihrnul v krbu žhavé uhlíky, s námahou sundal své chalupářské papuče, tleskl, aby žena poznala, že chce mít za patnáct minut sbalené věci na ricochet, tleskl podruhé, čímž vypnul televizi, potřetí, auto nastartované, počtvrté, jen tak z rošťácké rozvernosti, jak si v prvním kole smlsne na Honzovi Pulkrábovi.

I přes velký úbytek obyvatelstva v celých Čechách bylo v sobotu ráno v Kunraticích přecpáno. Kam se člověk otočil, tam stál a promlouval Radek Malý. Prostor dále vyplňoval Adam Široký. Zvukovou kulisu pak obstarával Dalibor Sova s Františkem Kukačem. Ostatním se pod nohy pletli Milan Synek a hlavně Petr Motalík. Své vystoupení jako vždy zvoral Petr Sedláček, a co nakonec říci o Petru Novákovi? No snad jen to, že doufáme, že mu forma vydrží ještě pěknou řádku let. S tímhle jménem si ho jinak nikdo moc všímat nebude.

Do turnaje bylo přihlášeno celkem 21 hráčů. Pro doplnění první šestnáctky se tedy muselo odehrát pět zápasů v předkole. Za zmínku stojí především výkon Filipa Kulky, který překvapivě uhrál nad Radkem Malým jeden set.

Radek se přesně podle plánu přehoupl do prvního kola, kde okamžitě začal kazit. Honzovi Pulkrábovi zkazil vyhlídku na stupně vítězů a navíc svým šíleným pohledem významně pokukoval po Petru Novákovi, s nímž se měl utkat hned ve druhém kole. Honza se po velmi dlouhé době nedostal do první poloviny pavouka, což se projevilo i na jeho motivaci v dalších zápasech. Ale vzhledem k tomu, že Radkova účast na takových turnajích připomíná spíše noty na buben než systematické budování první pozice v mužském žebříčku, neznamená to pro Honzu žádnou velkou ztrátu.

Petr Sedláček gentlemansky přenechal výhru z prvního kola juniorovi Adamovi Širokému, který nepřestával Petra během celého zápasu povzbuzovat. Aby to Adam neměl úplně zadarmo, rozhodl se Petr, že mu bude po zápase alespoň celou dobu civět do objednané pizzy, a to se všemi projevy jeho neovladatelné chuti.

Stále rostoucí formu potvrdil Jirka Krůček, který si v prvním kole vyšlápl na Mikyho Vondráka. To, že Jirka měl svůj den, potvrzuje i jeho konečné umístění a zřejmě dosud i největší úspěch v jeho sportovní kariéře.

Kostým tibetského mnicha včetně hladce oholené hlavy si obstaral Alan Mačor, jemuž se v prvním kole stal protivníkem jeden z organizátorů turnaje a hlava pomazaná – František Kukač. Alan je ztělesněním přísloví “dvakrát měř, jenou řež“, když se před téměř každým míčkem ještě ujistí, zda svůj nástroj drží pevně v ruce, a úder si často zkouší nanečisto. Jeho stropy navíc obvykle znamenají úspěšné zakončení výměny, a tak čerstvý absolvent trenérského kurzu IV. kategorie a hlava pomazaná František podlehl Alanovi celkem snadno bez výhry jediného setu.

Radek Malý byl nekompromisní i ve druhém kole a navzdory tomu, že Petr Novák prý vzbuzuje v Radkovi nekonečný soucit, nebál se Radek zvítězit rozdílem absolutním, tedy rozdílem tří setů.

To, že je Libor Skala nezmar, předvedl ve druhém kole proti Petrovi Sedláčkovi. Petr si byl celkem jistý, že vyhraje, jen zatím stále vyhrával Libor a Petra chytl hysterák. Tenhle hysterák mu ale nakonec docela pomohl, protože začal dávat jednu spáru za druhou, a tak chytl hysterák pro změnu zase Libora. Libor vesele poskakoval při odehrávaném míčku, ač se zamračeným výrazem v obličeji. Tento svérázný hráč je proslulý svými nekonvenčními hlasitými zvoláními uprostřed hry. Po vyhraném setu zařval tak, že se Petrovo klepání kladívka na kovadlinku přeneslo až na jeho kolena. Rozhodující pátý set se nesl ve znamení nervozity a množství špatně zahraných míčků do středu kurtu. V jednom momentě se oba tísnili v kruhu, když v tom přispěchal na to samé místo i míček a Libor nezaváhal. Využil všechny tři fáze úderu, přičemž dopřah skončil v obličeji Petra. Ten, maje silně vyvinutý smysl pro dramatično, teatrálně odhodil raketu v dál a sklátil se na zem. Aby navíc přidal situaci na věrohodnosti, v dalším okamžiku odběhl na toalety získat nějaký ten čas navíc. Alan, jenž se jako jediný odvážil pohlédnout na Petrovu obnaženou lebku, bohužel již nerozpoznal, že jde o krev z rituálně zaříznuté slepice, a jal se Petra ošetřovat. Představte si, o čem by jinak tato reportáž byla, kdyby se Petr neobětoval. Poté, co tento incident v Liborovi vyvolal vlnu špatného svědomí, v dohrávaném zápase podlehl Petrovi už celkem  hladce s konečným výsledkem 2:3.

Druhé kolo bylo zásadní pro Jirku Krůčka, který si to rozdal s maratoncem a vítězem nedávno odehraného turnaje kategorie “B“, Daliborem Sovou. Dalibor svou hrou Jirku nikterak neoslnil. V impulsivním Jirkovi bouchly saze, rozhodl se nepřistoupit na Daliborovu pětisetovou taktiku a přesnými údery rozhodl o své výhře již ve čtvrtém setu. Marně pak se skromností sobě vlastní všem ostatním vyprávěl, že šlo o pouhý omyl a náhodu. V zákulisí se ale dodnes mluví o tom, že slepice zřejmě nezemřela zbytečně.

Ve třetím kole se do té doby pouze vyhrávajícímu Alanu Mačorovi naskytla příležitost utrhnout si trochu toho zralého vína Radka Malého. První set Alan držel tempo a donutil Radka k rychlejšímu pohybu po kurtu. Radek, známý svou nenávistí vždy k aktuálnímu soupeři, tak jak ho to v mládí učili na tenisových dvorcích, formoval svůj obličej do nelidských grimas. Zejména rodiče Kulkovi zakrývali Filipovi výhled na kurt s tím, že na tohle má opravdu ještě spoustu času. Mezi diváky probíhaly sázky na konečný výsledek 3:0 pro Radka, a to dokonce za stavu, kdy si Alan v prvním setu vybudoval celkem solidní náskok. Diváci se ale opět nemýlili. Ve chvíli, kdy se Alan chytl za loket a začal si ho mnout, bylo rázem rozhodnuto. Podle Radka to Alan nakonec vzdal, a tak se Radkův pocit štěstí po vyhraném zápase nedostavil. Sázkové kanceláře by zaplakaly nad bezchybným tipem všech přihlížejících.

Jirka Krůček už byl zřejmě se svým výsledkem naprosto spokojen, a proto dal šanci vyniknout Adamovi Širokému, který se přes Jirku probojoval do samotného finále.

Jiří Kizvert-Kisvetr, hvězda televizních obrazovek zejména v náchodském kraji, sice vyhrává nad proslulou horečkou dengue, zato soupeři už k němu takový respekt neměli. Přesto Jirka uhrál ve třetím kole jeden set nad Petrem Novákem. Že je Jirka poslední dobou velmi nespokojen se svou fyzičkou, doložil prohrou s Daliborem Sovou v posledním kole. 

Čtvrté, a tedy závěrečné kolo svedlo dohromady Martina Portla a Petra Nováka, aby se poprali o celkové páté místo. Boj to byl jako vždy nevyrovnaný, Petr prostě ten ricochet hrát umí. Na druhou stranu byl Martin nejspíš už spokojený, cestou vzhůru totiž nasbíral i něco z deseti procent bodů svých soupeřů umístěných výše v tabulce, což dělá z turnajů Super A velmi přitažlivou událost.

Naposledy Alan Mačor neponechal nic náhodě a v pohodě si dokráčel pro třetí místo, když bez problémů porazil tou dobou již oslavujícího Jirku Krůčka.

Zdá se, že nejlepší los padl na Adama Širokého, který se s Radkem Malým potkal až ve finále. Radek se před zápasem pečlivě připravoval. Jeho příprava spočívala ve zmateném pobíhání po ztemnělém areálu sportovního klubu a zjišťování Adamových charakterových vlastností. S blížícím se začátkem zápasu Radkova nervozita rostla, to když se neustále dozvídal, jaký je Adam slušný kluk a výjimečný charakter. Radek byl na rozpacích a stále se nemohl rozhodnout, zda vyhraje “pouze“ 3:1, nebo soupeři nedaruje ani set. Pečlivě promýšlel všechny varianty. Představoval si, jak asi budou vypadat články v novinách, a to v obou dvou variantách. Představil si, jak bude výsledek vypadat v jeho letitém notýsku, kam si je pečlivě zapisuje. Notýsek neustále vyndaval a zase zandaval zpět do tašky. Přemýšlel, jaké by to v něm vzbuzovalo pocity se zapsaným prvním, nebo druhým výsledkem. K rozhodnutí dospěl teprve až po náčrtu tužkou, kdy na notýsek vrhl světlo pod úhlem 55 stupňů. Ano, dnes vyhraje absolutně, o tom není pochyb. Takhle se rodí šampión! Takhle přesně šampión přemýšlí. Radek švihl vítězoslavným pohledem po Adamovi a naznačený výsledek si bezpečně obtáhl propiskou. V jeho očích se rozhořel ďábelský plamen pomsty. Co na tom, že Adam byl pouhá nevinná oběť. Zatímco Radek vstupoval do zápasu viditelně klidný, Adam se nerozpakoval občas zatřást koleny. Ústa měl pevně sevřená a bojoval s urputností sobě vlastní. Na výsledku v Radkově notýsku ale už nic nezměnil. Mírné znepokojení v Radkových očích mohli diváci zahlédnout až v momentě, kdy se od většinového názorového proudu odtrhla malá skupinka s cílem Radkovi trochu uškodit. Tato skupinka začala Radkovi fandit, na což Radek pochopitelně není zvyklý. Všechny nástrahy však Radek nakonec ustál a zaslouženě zvítězil.

Na oficiální vyhlášení výsledků a předání mimořádně povedených a nápaditých pohárů ve tvaru hranolu hráčům provozovatelé kurtů místnost zcela zatemnili, což byl zřejmě pokyn pro organizátora turnaje Jirku Kisvetra, aby pronesl svou závěrečnou řeč. Poté se hráči a fanoušci, plni dojmů a vyplavených endorfinů, rozprchli ku svým domovům. Někteří však byli zachyceni sítí svůdné barmanky a ti si pak atmosféru sportovního centra užívali až do pozdních večerních hodin.

Audiozpráva po turnaji - radio Beat. Pozvánka před turnajem zde.

Petr Sedláček