Reportáž z kunratického béčka z pera Petra Sedláčka

Do kunratického ricochetového centra doklouzalo pro poslední letošní bodovou nadílku přesně 16 hráčů a hráček. Nikdo tak hned na začátku nemusel mít hrůzu z prvního prohraného zápasu v předkole, což by znamenalo zase pěkně rychle odklouzat a užít si teprve započatý sobotní den třeba předvánočními nákupy nebo pečením vanilkových rohlíčků. Organizátoři se tak ochudili o předvánoční ochutnávku hned v následující den, kdy se konal poslední palmovácký turnaj.

Turnaj skupiny „B“, tedy turnaj těch normálnějších hráčů, se odehrával týž den jako turnaj skupiny „A“ v Hradci, tedy turnaj těch ambicióznějších, kteří jsou ochotni pro vítěznou tatranku naběhat v přípravné fázi desítky až stovky kilometrů, kteří zcela nesmyslně stojí uprostřed kurtu a soupeřovi škodolibě posílají míče záměrně do opačných rohů, než ve kterých se my béčkaři zrovna nalézáme, a kteří ostatními normálně pracujícími a starajícími se o své rodiny navýsost opovrhují. O těch my se tu dnes bavit rozhodně nebudeme, tedy možná až na jednoho, který se díky svému aktuálnímu umístění v žebříčku do Kunratic propašoval, aby si jednou taky normálně zahrál.

Ano, řeč je o Jirkovi Kisvetrovi, který zároveň jako organizátor turnaje v prvním kole porazil Radka Kloučka. Radek vynikal zejména vypilovanými zkrácenými míči těsně nad velice zásadní červenou čáru přední stěny. Jeho bratr Martin postoupil kontumací proti celebritě první poloviny turnaje Tomášovi Plačkovi. Po dvacetiminutové detektivní činnosti, jejímž výsledkem bylo zjištění, že Tomáš skutečně existuje, vypuklo pro změnu pátrání po jeho telefonním čísle. Po nějaké době se zjistilo, že ono telefonní číslo na rozdíl od Tomáše zřejmě neexistuje, a tak nemohla být podána zpráva ani jeho rodině, že Tomáš na turnaj nedoklouzal. Martin tedy tímto vítězstvím udržel prapor s rodinným erbem Kloučků zdvižený a v následujících kolech svého bratra několikrát dostatečně pomstil.

Móňa Bartáková vycítila svou šanci přesně v deset hodin a patnáct minut, kdy pečlivě kroužila svými pažemi a trupem a přitom vzývala bohyni Até, aby její protivník Honza Schmidt vůbec nedorazil. S Honzou se měla utkat o čtvrt hodiny později, ale Honzův telefon byl stále nedostupný. Někteří tvrdili, že to znamená, že Honza už je na cestě. (Hahaha! - pozn. korektora) Moničina fanouškovská základna v čele s Mílou Fryčem naopak tvrdila, že Honza spí a že by se mu již volat nemělo. Moničin sen o osmém místě se rozplynul v okamžiku, když od Honzy přišla zoufalá zpráva, aby pořadatel turnaje zápas nekontumoval, že dorazí do dalších pěti minut. Následující nátlak včetně kroucení uší a různých končetin na těle Jirky Kisvetra byl již zbytečný, Jirka Honzovi uvěřil a jeho hluboké nervové zakončení si lehce poradilo i s momentálním fyzickým trýzněním. Honza byl na Moniku milý, dovolil jí dobře si zahrát, což rozšířilo její ricochetový slovník o další nechytatelné údery.

Ve druhém kole svedl zřejmě nejtužší a nejtěsnější bitvu o výsluní Petr Sedláček s Denisou Bohuslavovou. Denisa přišla skvěle připravena a přesnými křížnými údery přichystala Petrovi mnoho starostí. Petrova chabá obrana, postavená pouze na vydařených stropech, nebyla vůbec oceněna publikem a už vůbec ne přísným rozhodčím Honzou Schmidtem, který Petra nevybíravým způsobem upozorňoval na srabácké počínání. Petr bohužel na Denisu jiné zbraně neměl, a tak s vědomím, že je srab, ve svém počínání pokračoval. To se mu později vymstilo, Denisa si vzpomněla, že vlastně stropy také dovede, a když jich pár zahrála, zjistila, že Petr je vybírat moc nedovede. Petr se tedy uchýlil ke své poslední zbrani, tedy k sebedestruktivnímu neřízenému pádu na ústa, což mu jde nejlépe, čímž vykouzlil alespoň nějaký náznak předvánoční spokojenosti ve tváři do té doby nespokojeného Honzy Schmidta. Denisa si, poháněná vysokofrekvenčním pískotem své několikaměsíční dcerky, svým manželem a spokojeným bestiálním výrazem přiděleného rozhodčího, pohodlně kráčela pro vítězství ve čtvrtém setu a bylo by se jí to i jistě podařilo, nebýt promarněného matchballu. Denisa po Petrově uklouznutí naservírovala míček zpět přesně před jeho raketu a Petrova ruka, vedená dalšími pěti až šesti jeho strážnými anděly, zahrála kraťas, pro který se Denisa už nenatáhla. Jako by se v Denise něco zlomilo, Petr dalšími míči otočil čtvrtý set ve svůj prospěch a zasloužený odpočinek před rozhodujícím pátým setem mu kazilo pouze hučení Martina Bohuslava, který trval na tom, že Denise musí poděkovat. Petr v pátém setu vydoloval poslední zbytky svých sil a bez jakékoli herní taktiky Denisu nakonec udolal. Budiž tato prohra pro Denisu dobrou motivací s vědomím, že je Petrovi více než vyrovnaným soupeřem.

Martin Bohuslav ve druhém kole prohrál celkem hladce nad matadorem Honzou Schmidtem. Martin se své tréninkové tempo rozhodl opustit až ve třetím setu, kdy znatelně přidal na síle úderů a trochu se pokusil vzepřít nepřízni osudu. Honza s vědomím tak velkého náskoku výjimečně udržel svou hlavu v klidu a po odražení některých ofenzivních míčů donutil Martina k chybám.

Zatímco Martin dochyboval svůj zápas až dokonce, druhý Martin, Klouček, si zjednával respekt u Standy Menouška. Standa podával sympatické výkony už od prvního kola, ve kterém porazil Karla Bělohubého jasným poměrem 3:0. V zápase proti Martinovi Standa sám sebe motivoval hlasitými výkřiky, které přilepily zbytek nehrajícího osazenstva na sklo kurtu, přičemž někteří využili anonymity rozhněvaného davu a začali sklo olizovat. Standa, napumpován adrenalinem, po každém setu zlostně odhazoval raketu do kouta a s každým novým setem vstupovalo na kurt společně s ním i nové, větší odhodlání Martina porazit. Martin celý ten čas vynikal stejně jako jeho bratr přesnými kraťasy, což vyvrcholilo tím, že nakonec vynikl zcela a ke své spokojenosti běhajícího Standu porazil poměrem 3:1. Výsledek se k organizátorovi turnaje donesl až poté, co byly přivolány spanilé hostesky, aby svými ňadry vyleštily sklo kurtu od lízanců a opět ho zprůhlednily. To by mohlo k přilákání nových hráčů zhruba tak stačit, reportáž pokračuje dějstvím ze třetího kola.

Obouruční roztahovák Aleš Benda si po prohře s Jirkou Kisvetrem ve druhém kole spravil chuť výhrou nad Martinem Bohuslavem, který tak zároveň vložil veškeré nenaplněné ambice do rukou své ženy Denisy. Ta záhy získala cenný skalp Standy Menouška, kterého není nikdy radno popichovat. Standa nešetřil obdivnými komentáři směrem ke své soupeřce, Denisa ale plně soustředěna na výkon nepřipustila žádnou diskusi, při níž by si mohl Standa odpočinout. Diskusi nepřipustila ani při pomalém rozhodování rozhodčího, který podle Denisy nezvedl ruku v pěst dostatečně rychle a kterého začala zahrnovat argumenty, proč by si zasloužila stroke. I bez zmíněného technického bodu Denisa předváděla tak přesvědčivé výkony, že i kdyby tento bod nedostala, určitě by jí nakonec nechyběl.

Oproti předcházejícímu turnaji “B“ v Trutnově se tentokrát v přímém zápase utkali Petr Sedláček s Martinem Kloučkem. Petr byl plný očekávání. Na Martina nastoupil ostře hned ze začátku a vybudoval si celkem solidní náskok. Rychlejší hra Martinovi příliš nevyhovovala, protože nedostával mnoho příležitostí k přesným, zkráceným míčům a hodně kazil. Ve třetím setu nicméně Martin našel recept na Petrovu hru a vynutil si tak pokračování. Čtvrtý set pro sebe nakonec doslova urval Petr, což ho posunulo do finále turnaje.

Další postup na vrchol předem vzdal Honza Schmidt, který narazil na favorita turnaje Jirku Kisvetra. Honza rozhodně do zápasu neinvestoval veškeré své úsilí a k žádnému překvapení tudíž nedošlo. (Co kecáš, nedostal jsem pražádnou šanci cokoli investovat! –pozn.korektora) Jediná msta tak proběhla na Honzově raketě a Jirka Kisvetr vklouzl do finále jako po vlahém jarním protažení, bez známek únavy.

Lucka Dobiášová ještě ve třetím kole na svém historicky prvním turnajovém vystoupení utrpěla rovněž první výhru nad Tomášem Plačkem, který, jak se zdálo býti už téměř jisté, do konce turnaje nedorazil.

V závěrečném kole se o třetí místo poprali Martin Klouček, který nepřestává překvapovat svými vyrovnanými výkony,  a Honza Schmidt, který pro změnu neustále překvapuje svými nevyrovnanými výkony. Zatímco Martin se plně soustředil na hru, Honza, zřejmě ještě obklopen nespravedlností osudu z předcházejícího kola, zahrával nepřesné míče doprostřed kurtu. Na Honzovi bylo patrné, že se snaží ze všech sil zmobilizovat, ale jeho hlava opět zaúřadovala, a vystavila mu tak jasnou stopku. Již podruhé došlo ke mstě na raketě a nikdo by se nedivil, kdyby ji Honza navíc začal v jejím nejužším místě škrtit. Lépe škrtit předmět nežli soupeře, mávli rukou nad Honzovým počínáním přítomní přihlížející a začali si chystat stoličky, opalovací krémy a tmavé brýle pro nadcházející finále.

Když se diváci namazali, usadili a nasadili tmavé brýle, byl k oběma finalistům startovací pistolí vyslán signál ke vstupu na kurt. Zpočátku to vypadalo, že Jirka výstřel ze startovací pistole vůbec nepřežil, později, když se přeci jen dostavil ke kurtu, mu Petr, plný odhodlání vyhrát za každou cenu, blokoval vstup na kurt nohou. Urputně také držel kovové kolečko, z jehož druhé strany je přidělána prachobyčejná klika, takže Jirka byl trochu ve výhodě. Nakonec Petra přetlačil v řádném čekacím intervalu, kontumace se tedy Petrovi nevyvedla, a tak samotná hra mohla začít. Petr se před samotným zápasem pro jistotu posilnil energetickým gelem Enduro, takže mu v prvním setu nepřišlo moc divné, že běhá jako šílenec. Jirka trpělivě rozdával balóny pravidelně do protilehlých rohů kurtu a čekal, až Petrovo Enduro přestane působit. Dočkal se teprve po dvou odehraných setech. Druhý set byl pro Petra vítězným, Enduro z něj doslova stříkalo, což za tu momentální plichtu určitě stálo, říkal si Petr, když stál o přestávce na záchodě před zrcadlem a upravoval se na další set. Protentokrát zvolil účes „František Kukač“. Na kurtu je hlavní vypadat dobře, ostatní se dostaví samo. Poté, co se doploužil zpět na kurt, nový vzhled podprahově zapůsobil na Jardu Rudovského, který si najednou neuměl vysvětlit, proč se mu chce Petrovi fandit. Ve třetím setu Petr zalitoval, že Jarda nepíská finále. S jeho rozhodováním by totiž mohl soupeře nechat jenom podávat, a přesto by díky spravedlivým rozhodnutím vyhrál.

Zlom v Petrově urputnosti nastal ve čtvrtém setu, kdy se zpoza stěny za sklem vynořila Míša Kuderová a vehementně překřikovala fandící svým menšinovým názorem. Nepřízeň diváků, nedostatek Endura a stále suché tričko na těle soupeře s Petrem pořádně zamávaly a strhly ho zpět do kruté reality. Série tvrdých Jirkových úderů doprovázených jeho fanatickým smíchem činila Petra menším a menším, až byl úplně nejmenším na celém kurtu. Z obrovské dálky k němu doléhal hlas Míši, která energicky pohybovala zaťatou pěstí v rytmu jednoho z pístů motoru a křičela, ať už ho Jirka konečně dorazí. Jirka se postavil k rozhodujícímu podání. Raketa zasvištěla vzduchem, míček pouze lehce škrtl rám a raketa směle pokračovala proti Jirkovu kolenu. Jirka se v bolestech poroučel k zemi a nemohl dále pokračovat v utkání. Petr vše pobaveně pozoroval z rohu kurtu a stával se větším a větším, až byl… vržen zpět do reality, v níž už dávno Jirka přijímal gratulace k celkovému vítězství v turnaji a k inkasování celé tisícovky bodů do žebříčku.

Vítězové, opojeni čelným umístěním, byli nakonec vyblejsknuti na znamení všeobecného souhlasu zúčastněných s oficiálními výsledky a také jim tím, v zájmu plynulosti provozu, byla značně ztížena cesta do sprch. Organizátorem a zároveň vítězem turnaje Jirkou Kisvetrem byla pronesena slavnostní řeč, kdy jedno oko nezůstalo suché. Když se poslední z vítězné trojice s četnými pohmožděninami konečně trefil do dveří, byly sprchy již prázdné.

Galerie fotografií zde.

PS