Rozhovor s čerstvým mistrem republiky, Petrem Huškem

Jak dlouho se věnuješ ricochetu?

S ricochetem jsem začínal v Ústí nad Labem, odkud pocházím, tak někdy před osmi lety. Ve třinácti letech jsem začal se squashem a po třech letech jsem si přidal ricochet jako doplňkový sport.

Jak bys ty jako výborný hráč squashe i ricochetu oba dva sporty porovnal?

Ačkoliv jsou si oba sporty v základu podobné, najdeme i mnoho rozdílů. Řekl bych, že ricochet je méně technicky náročný, což je praktické pro začínající hráče. Je také bohatší na možnosti úderů, a ačkoliv je rychlejší, není tolik o fyzičce jako squash. Důležitá je spíše rychlost a dobré reakce. Ricochet není tak jednotvárný. Najdu zde mnoho rozličných herních stylů a dá se říci, že v určitém rozpoložení dokáže každý hráč každého porazit. Největší rozdíl především pro squashaře jsou stropy. Údery o strop jsou pro ricochet typické a bývají tajnou zbraní mnoha hráčů. Naprostou špičkou, co se týče stropů je Alan Mačor a Láďa Tesárek. To je potom radost pohledět. Na druhé straně jsou dlouhé a přesné lajny výsadou squashových hráčů, kteří je mají více zažité. Rozhodně všem doporučuji si oba sporty vyzkoušet a porovnat je.

Co Tě přivedlo k tomu, abys začal hrát?

Ricochet je skvělým doplňkovým sportem pro squash, protože je v mnohém rychlejší. Je ideální pro zlepšení rychlosti, výbušnosti a postřehu. V době, kdy jsem začínal, byl v Ústí velký boom ricochetu. Zásadní zlom ale přišel ze strany mého strýce, který v Jindřichově Hradci postavil na nohy ricochetové centrum. Od něho jsem dostal svou první raketu a když mě požádal, jestli bych za J.Hradec mohl hrát, neváhal jsem.

Jak často tedy jsi v Jindřichově Hradci?

Když jsem začínal a mohl jsem se sportu plně věnovat, bylo vše jednodušší. Do Hradce jsem dojížděl pravidelně každé dva měsíce. Když se konal turnaj, vždy jsem přijel. Jednou za čas jsem si přijel zatrénovat a navštívit rodinu a kamarády. I když už nyní nemám tolik času vždy, když je příležitost, do Jindřichova Hradce přijedu. Mám to zde rád.

Nejenže nastupuješ v soutěži jednotlivců, ale byl jsi i u zrodu jindřichohradeckého družstva Oliver, které se dokázalo během první sezóny vyšvihnout z druhé ligy do první a hned ve druhé sezóně senzačně slavilo mistrovský titul. Čím to, že se povedl takovýto raketový start? 

Před třemi roky jsme si s Honzou Pulkrábem řekli, že když slavíme úspěchy na turnajích jako jednotlivci, byla by škoda nedat dohromady tým i do soutěže družstev. V Hradci hraje ricochet mnoho kvalitních ricochetistů. Bohužel ne mnoho hráčů je ochotno za turnaji cestovat a tak jsem tehdy do týmu přivedl pár svých kamarádů ze squashe. Martin Volf a Míša Volfová se postupem času stali nepostradatelnou součástí Oliveru, obzvlášť po mém odjezdu do USA. Sílu družstva vidím ve vyrovnanosti všech hráčů, soudržnosti a v dobré organizační práci kapitána Honzy Pulkrába. I letošní druhé místo v 1. Lize ukazuje, že snad jdeme správnou cestou.

Připravoval ses systematicky na mistrovství republiky?

Ihned po příjezdu tři týdny před turnajem jsem sehrál 4 utkání v rámci ricochetové ligy družstev. Poté jsem se začal připravovat především na squashi, kde jsem chodil hrát obden a to hlavně s lepšími hráči, abych se co nejrychleji přizpůsobil hernímu tempu. Byla to ale i psychická příprava, abych byl připraven na případné porážky (smích). Během posledních 14 dní přípravy jsem shodil 3 kg. Hodně jsem se také věnoval technice, abych dokázal zahrát přesné lajny. Ty když se v ricochetu nepovedou, bývají většinou nahrávkou soupeři. Do přípravy mi dokonale zapadnul áčkový turnaj v J.Hradci těsně před republikou, kde se mi podařilo zvítězit.

S jakými ambicemi jsi do MR šel?

Jelikož se na turnaj nekvalifikovala dvě největší jména ricochetu (Miloš Pokorný a Jan Veselý), mohl turnaj při dobré formě a troše štěstí vyhrát v podstatě kdokoliv. Já osobně jsem se chtěl dostat minimálně do první čtyřky. Po losu, který mi přisoudil výborného hradeckého hráče Petra Sedlačíka, jsem trochu znejistěl. S ním jsou zápasy vždy nevyzpytatelné.

Ale jak je vidět, tak ses zas tak bát nemusel. V průběhu celého turnaje jsi neztratil ani set.

První zápas se mi díky koncentrovanému výkonu povedlo vyhrát poměrně rychle. Druhý soupeř, Jirka Kisvetr, mě trochu překvapil razancí svých úderů. Do teď jsem si myslel, že mezi ricochetisty mám nejtvrdší údery já, ale v tomto zápase jsem začal pochybovat (smích). Rozhodující zápas pro mě byl ve čtvrtfinále s Honzou Pulkrábem. Nechtěl jsem povolit jediný balonek, což se mi dařilo v prvních dvou setech. Nakonec ve třetím setu rozhodovalo i štěstí, když jsem obracel v koncovce setu. Zápas trval skoro 50 minut a končili jsme v půl desáté večer. Byl jsem zcela vyčerpán a musel několik minut jen nečinně ležet na zemi a rozdýchávat naprosté vyčerpání. Tohoto okamžiku Honza hned využil a z pořízených pozápasových fotografií rozhodně není vidět, kdo byl vítěz a kdo poražený (smích).

Když už jsi měl první čtyřku jistou, byl jsi podvědomě už spokojen?

V ten okamžik už jsem věřil, že vyhraji. S oběma soupeři, s Petrem Novákem i s Alanem Mačorem, mám kladnou bilanci a potkali jsme se i na posledním turnaji, kde jsem je také porazil. Ve finále s Alanem jsem věděl, že když se mi povede začátek, tak už vítězství nepustím a že Alan už nenajde psychickou sílu na obrat.  Ve druhém setu jsem si vybral slabší chvilky, když mě Alan chvílemi přehrával, ale nakonec se mi i tento set povedlo získat. Třetí set, ačkoliv byl vyrovnaný, jsem si již kontroloval.

Jaké byly tvé dojmy z mistrovství?

Především musím pochválit organizátory, kteří se činili. Turnaji pomohlo asi i sehnání hlavního sponzora. Ceny pro hráče i tombola byly velmi štědré. Vše šlapalo a i mimo kurty byl celý turnaj moc příjemný. Ocenil jsem i nově zbroušenou podlahu, díky které míčky dobře odskakovaly a výměny v zápasech tak mohly byt delší a pro diváka zajímavější.

Jaké jsou Tvé plány na další dny, týdny a měsíce?

Za pár dní se vracím zpět do Spojených států, kde chci vedle studia navázat na trenérskou činnost ve squashi. Do povědomí místních squashistů jsem se dostal před pár lety, když jsem vyhrál turnaj ze série Californian Open v Orange County. V červenci mě čeká turnaj u San Franciska, tak doufám, že se mi povede něco podobného i zde.

Kdy myslíš, že se tedy znovu ukážeš na ricochetových kurtech?

Určitě bych se chtěl příští rok na konec ricochetové sezóny opět takto vrátit a titul obhájit. Když bude příležitost, tak bych se chtěl v příští sezóně zúčastnit i Dutch Open, což je vedle evropského titulu asi to poslední, co mi ještě chybí do sbírky. 

Znají v USA vůbec ricochet? A jak populární je squash?

Ricochetové kurty na území Spojených států, co vím, nejsou. Snad až v Kanadě. Squash hrají Američané rádi, ale i tak jednoznačně vede raketball. Je to americká odnož squashe. Řekl bych, že jak si Evropané přizpůsobili squash na ricochet, tak si Američané udělali ze squashe raketball. Kurt na raketball je mnohem větší než squashový a celý sport je hodně o fyzičce a trpělivosti v zakončení, čímž já nijak zvlášť nedisponuji (smích).

Jan Pulkráb