Turnaj A v Peci p. Sněžkou

Hotel Horizont v Peci pod Sněžkou je v letošní sezóně 1. mimopražským pořadatelem turnaje mužů. Z 16ti turnajů mužů v letošním ročníku je plánováno, že se jich plná polovina odehraje v Praze o ty ostatní se dělí pořadatelé 2x v Jindřichově Hradci a Trutnově, 1x v Náchodě a 3x na hotelu Horizont v Peci pod Sněžkou.

První z těchto turnajů v Peci, se uskutečnil 4. prosince.
Po výdatném sněžení a jistě ne jednoduchém cestování, ale za modré oblohy v Peci pod Sněžkou, dorazilo jen 10 přihlášených hráčů z 12ti. Jedenáctým hrajícím, pokud se to takto nazvat dá - k tomu se ale dostaneme později - jsem byl já. Druhý neúčastník - Ondřej Veselý z Pardubického, co do založení nejmladšího klubu pro onemocnění nepřijel.
Jako první dvojice bojoval o postup do vrchního pavouka 17letý Denis Hofman z Trutnova a nový hráč na letošním Tour Martin Maděra, hájící barvy Horizontu. Je zvláštní napsat, že 17ti letý hráč splnil jednoznačně roli favorita nad o generaci starším Martinem, ale toto je prostě fakt, který tu u řady hráčů bude platit při srovnání s Denisem. Není totiž žádným nováčkem a ricochetu se věnuje už několik let a patří ve svém věku k nejlepším v Česku. Velkou oporou mu je jeho máma, která mu zabezpečuje snad vše, co k ricochetovému růstu potřebuje, a jak jsme byli i svědky, umí si svůj „team“ postavit pěkně do laťe, pokud zabezpečovací servis nemá na míru, jak potřebuje. Utkání, dá se říct, s přehledem zvládl 16:9, 16:11, 15:9.

Do druhého utkání nastoupil sebejistý, zkušený hráč Arnošt Hytych. K boji jej vyzval druhý, nejmladší účastník, ale dnes zkušenější 18letý Jakub Šolín z Trutnova. Zkušenější proto, že v době, kdy to začínal hrávat jeho táta, tak Jakubovi byli 3 roky a od té doby už táta věděl, že kariéru v ricochetu bude úspěšně zvládat i syn a proto mu už od útlého dětství našeptával do ouška při ukolébávkách jak do míčků bouchat a trefovat je o stěny, aby patřičně deprimoval své soupeře ještě dříve, než se na kurtu rozkoukají. Jestli toto neplatí někdy u jiných Jakubových soupeřů, tak tady v tomto utkání to platilo na 100%. Protože tento článek píšu já, můžu tedy napsat, že já jsem si ani neškrtnul a zmizel jsem z kurtu hodně rychle po výsledcích 15:4, 15:8, 17:11. Věkovej rozdíl skoro 24 let, ale pozor, já se necítím být ještě tak starej, ale spíš zkušenej, čímž jsem se chlubil před turnajem. Dnes už vím, že příště raději budu o svých zkušenostech mlčet.
Nejhezčí z prvních třech utkání byl třetí souboj, ve kterém nastoupili Jiří Herda z Trutnova a Martin Rudovský z nejpočetnějšího - co do členů hráčů - ricochetového klubu v Česku - Palmovky Praha. Když jsem toto utkání sledoval společně s ostatními, shodli jsme se Edou Kočvarou, že Martin ještě v druhém setu nechápal a nevěřil, že proti sobě má fakt dnes hodně nadupaného soupeře a asi v současné době nejlepšího trutnováka a z prvního počátečního podcenění se mu nedařilo se smířit s realitou, že bude-li chtít vyhrát, trumfy bude muset vysázet již v prvním utkání turnaje. První dva sety, i když po urputném boji, ale přece, odevzdal Martin Jirkovi 20:21 a 11:15. Teď nevím přesně, jestli volal někomu telefonem před třetím setem, ale u jeho ucha jsem telefon ten den viděl několikrát a tak je docela možné, že pod dirigentskou taktovkou svého táty, který mu možná něco přes ten telefon poradil, zvládl Martin následující sety skoro stejným poměrem jako předtím Jirka, tedy, 21:20 a 15:10. Když viděl Eda Kočvara, že Martin toto utkání konečně otáčí ve svůj prospěch, rozhodl se jít na masáž, že už to bude jasnej výsledek, a že není důvod Martinovi nevěřit, a ať mu jen hlásím průběžný stavy. Moje poslední zpráva byla na masérnu, že Martin vede v pátém setu 13:11, a když viděl po masáži zad a šíje, že Martin nakonec Jirkovi podlehl 13:15, odešel na další masáž, tentokrát hlavy, jak ho rozbolela z toho, že nemohl pochopit, jak toto mohl prohrát. Edo, je to sport a tam je možné všechno!!!
Po těchto třech utkáních bylo jasné, kdo patří do kterého pavouka. Hrálo se systémem na dvě porážky, to znamená, že po první porážce to ještě neznamenalo pro hráče konec nadějím na vítězství. Šance se ještě pro všechny učastníky zvýšili poté, kdy do čtvrtého utkání o postup do vrchního pavouka zatím nenastupoval Radek Malý k utkání s Ríšou Machem z Trutnova. Utkání mělo začít v 10.00 hodin. Telefon Martina Rudovského hlásil zprávu o poruše vozidla někde u Liberce na jakési Radkově chalupě, či někde po cestě.
Ale to nebylo podstatné. Podstatné bylo, co rozhodl vrchní rozhodčí poté, kdy nekvalifikovaného Arnošta Hytycha bez této licence, vyměnil na tomto postu kvalifikovaný, s licencí od ČRA, Martin Rudovský. Protože Radek hlásil, že určitě dorazí, rozhodčí po konzultaci s Richardem Machem rozhodl čekat do 13ti hodin.
Aby Ríšovi to čekání bylo milejší, dostal ode mne jahodový zákusek. Když se konečně Radek dostavil převlečenej a nachystanej k utkání, zase nemoch nastoupit Richard. ☺ ☺ Co se stalo? Ríša z nudy a čekání hrál utkání jen tak pro potěšení a … situace, kterou sám moc dobře znám. Píchlo v zádech a konec. Jo, Ríšo díky za startovné 250,- korun, anebo víš co, dostal jsi zákusek s cenou jakou nemají ani v Grandhotelu Pupp ve Varech. Tak co ještě chceš a pro potěšení sis taky přeci zahrál. Jako bonus ještě dostáváš 18. prosince na béčkovém turnaji, který tu bude za 14 dní start v soutěži v případě přihlášení – zdarma!!
Vrchní osmička byla tedy jasná. Eda Kočvara-Denis Hofman // Jakub Šolín-Martin Portl // Ondřej Veselý-Radek Malý // Jiří Herda-Milan Synek. Do spodního pavouka propadli Martin Maděra, Arnošt Hytych, Richard Mach(vlastně nenastoupil na kurt do soutěže) a Martin Rudovský.
Utkání Eda – Denis? Ty „dělovky“ od Edy byly přesné a tak naprosto konkrétní, že Denise pěkně otrávily a raději se po výsledku 4:15, 6:15, 7:15 „ rozhodl“ hrát další utkání v pavouku spodním. Eda vůbec všechna utkání od počátku pojal jako trénink na utkání, které si vypočítal podle jakýchsi propočtů, že narazí v semifinále na Radka Malého, kde měl v úmyslu mu být důstojným soupeřem.
Utkání Jakub – Martin? Noooooooo, tak to byla detektivka!!! První dva sety? 12:16, 19:21 a pak ten třetí Martin trochu vypustil a prohrál jej 15:7. Jooooo, to neměl dělat. Ten Jakubův nádech byl značně silnej a po vítězství i ve 4. setu 18:13 přišla motivace jako hrom. Věřil si, že to otočí a Martin nevěřil sobě, že to zvládne vítězně, přesně takto to působilo z pohledu hlediště = výsledek 16:14 pro Jakuba. Jakube, tak toto bylo fakt dobrý, ještě jednou posílám gratulaci.
Utkání Ondřej Veselý-Radek? Že Ondra nenastoupí se vědělo poté, kdy dorazil Martin Portl a turnaj byl již rozehrán. Později po rekapitulaci turnaje se ukázalo, že díky tomu, že měl být mým dalším soupeřem ve spodním pavouku, mohl jsem být nejhůře v umístění turnaje 8. a asociace mi na můj účet nasype plných 1200 bodů !!!
Utkání Jirka-Milan? Napíšu to jasně a výstižně. Jirka rozhodně na Horizont tentokrát nepřijel prohrávat a myslím si, že tajně i přemýšlel, že má šanci na to, dostat se na 2. pokus až do finále. Neměl to však jednoduché, to utkání mohlo klidně skončit opačně stejným výsledkem. Jediný 1. set jasnější co do výsledku pro Jirku 15:6. Milan ve 2. setu pořádně zabral a po poměru 13:15 to bylo 1:1 na sety. V dalších setech vždy byl o chloupek blíže k vítězství Jirka a tak 3:1 na sety vyhrál(15:13, 15:12).
Hráči kteří prohráli, spadli tedy do pavouka spodního, kde začal tuhý boj o ještě jakousi relativní možnost získat lepší umístění v konečném pořadí a neztratit úplnou naději na medailové umístění. V několika případech bylo jasné a nabízela se možnost, že hráči kteří hráli spolu ve vrchním pavouku, mohou na sebe opět narazit v pavouku spodním. Po tomto zjištění se přestalo hrát a začala sice klidná, ale bylo dobře, že konstruktivní diskuze. Někdo řekl názor, který zastávala asociace na jiných turnajích, já, Radek Malý, Jirka Herda, Eda Kočvara, Martin Rudovský jsme jednoznačně měli názor opačný a to ten, že pokud na sebe narazí ve spodním pavouku opět stejné dvojice z horního pavouka, utkání musí být sehráno a vítěz postupuje dál i přesto, že v horním pavouku opačně prohrál. Pro zmíněné jasná logika. Víc níže, připomínky které bude řešit sportovní komise po mé urgenci, kterou podám.
Spodní pavouk určil tyto dvojice: Maděra-Synek, Hytych-Veselý, Portl-Mach, Hofman-Rudovský. Do úplného konce bylo sehráno jen jediné utkání z těchto čtyřech a to hned to první. Martin Maděra si je zatím jasně vědom, že v prvním roce působení na ricochetových Tour sbírá teprve zkušenosti a že 6. borec ricochetového žebříčku Česka Milan Synek je výše postaven i než takový Miloš Pokorný, či Radek Malý! Martin si už dál v turnaji nezahrál, jelikož dál dostával hráče do pavouka, co mu utkání skrečovali buď vlivem zranění, či neúčastí Ondry Veselého. Tím pádem v turnaji obsadil konečné 9. místo.
O utkání Hytych-Veselý jsem se už zmiňoval. Ondro díky, ale neznám Tě jak hraješ, vůbec nevím co seš zač a možná bych Tě třeba porazil, ale to při mých současných výkonech asi jako jediného!!! Snad tedy příště, ale to už budeš mít složitější, protože teď jsi měl šanci, kdy já to hrál po skoro roce, jenže teď jsem dal slib Edovi, že přijedu na pár tréninků až do dalekého Brna a chci, rozumíš … chci být jen lepší, ne už horší.
Martin Portl-Ríša Mach. Ríša přijel, zaplatil startovné, převlékl se do dresu, zatrénoval si, pobavil se přeci, snědl zákusek, udělal s námi společnou fotku a zase odjel. Jo a skončil tedy na 11.místě, protože o konečné umístění s Ondrou Veselým hrát chtěl, ale ten nepřijel vůbec. Tak co asociace, dáte mu body za umístění?
Poslední nebyl a utkání o konečné umístění by třeba hrál, pokud by záda nebolela. Já myslím, že za účast a zaplacení startovného si těch 800 bodů do žebříčku zaslouží. ☺
Utkání Denis Hofman a Martin Rudovský sice začalo, ale nedohrálo se. Za stavu 21:20, 9:15, 8:15 – tedy 1:2, Martin po třetím setu, ač vedl, utkání skrečoval ve prospěch Denise a to pro bolesti zad. Ach ty záda. Je nás nějak moc hráčů s těmi bolestmi zad. Myslím si, že by to měli v Praze na Homolce začít řešit, kde se nachází ten pravý důvod. Anebo …Miloši, cos to sem dotáhl z toho Holandska za sport?Dělá nám všem tolik zdravotních problémů! Co se týká mě, vždycky jsem potlučenej, jako bych hrál házenou. Při mém dalším utkání s Milanem Synkem, který mi musel snad 10x pomáhat z kurty se zvednout na nohy na mě Eda z hlediště křičí: „Ty to ministerstvo zdravotnictví stojíš z ricocheťáků snad nejvíc peněz, jak seš dobitej na kolenou, rukou a hlavě.“ Jenže ať dělám co dělám, skáču rybky, hážu raketou proti míčku, aby tam byla raketa dřív než s moji rukou, stejně to nevede k úspěchu. To utkání Milan vyhrál i když mé skoky v 2. a 3. setu pomáhaly aspoň udržovat naději na boj. Výsledek 7:15, 20:21, 13:15. V souběžném utkání v pavouku hrál poražený Denis s Martinem Portlem a taky prohrál ve třech setech 10:15, 10:15, 14:16. Takže jsem se mohl těšit, že si zahraju já s Denisem o to 7.-8. místo. Fakt jsem si zase věřil a docela hodně. Nevím proč jsem prohrál. Mezi mnou a Jakubem to bylo skoro 24 let rozdílu, v Denisově případě skoro 25 let rozdílu ve věku. Říkám si, asi to bylo tím. Výsledek? 10:15, 14:16, 14:17. Jo, ve 2. setu jsem vedl 14:11!!! To byla pro mne největší šance soboty, jak uspět aspoň v jenom setu. Musím ale přiznat, že Denis bojoval a před utkáním mi říkal,že udělá vše pro vítězství. Ale co, mám svých jistých 1200 bodů + 13 bodů z loňska, takže jsem si spočítal, že ze 109. místa bych se měl posunout někam na 25. místo v žebříčku, aniž bych uhrál jediný set. No není toto přeci „bomba věc“? A to byl můj 1. turnaj v letošní Tour a mám 1213 bodů. Jen doufám, že mi je neseberete u zeleného stolu. Jsem jeden z mála, který totiž dokáže přiznat, že to hraju pro ty body a snažím se jich získat za každou cenu, co nejvíc.

O 5.-6. si zahráli Milan Synek(prohrál předtím s Jakubem Šolínem 15:7, 11:18, 11:16, 10:17) a Martin Portl(prohrál předtím s Jirkou Herdou 10:17, 7:15, 15:10, 12:16). Výsledek 15:17, 6:15, 15:12, 17:19 pro Martina Portla.
V turnaji se na šanci umístit na medailových místech tedy nejdéle udrželi Eda Kočvara, Jakub Šolín, Radek Malý a Jiří Herda. Je fakt paradox, že Radek přijel ve 13 hodin a hned věděl, že bude hrát o bednu, aniž by sáhl na raketu!!! Ještě v horním pavouku na sebe narazili v pomyslném semifinále Eda a Jakub. Za pomocí několika bojovných pokřiků „Horizont!!!“ , Eda vypral z kurtu vynikajícího Jakuba, ale to jen ze strachu, který měl před utkáním. Eda se přiznal, že trochu obavy měl, protože s Jakubem už jednou kdesi v Praze prohrál a nechtěl polevit v nasazení a tím riskovat, že by se Jakub dostal do hry. Výsledek poměrně jasný 15:11, 15:8, 15:9.
V druhém semifinále Radek poprvé vstoupil na kurty. Bylo vidět, že sice hraje, ale zároveň si trénuje postavení nohou, držení těla, stabilitu postoje, náklon rakety při úderu a ještě se stihne bavit s diváky. Fakt nechápu, jak to tento člověk dělá. Znám jej přes deset let, vypadá pořád stejně a ricochet hraje, jako za mlada a možná i lépe. Už jsem to kdysi někde psal, jak byly roky, kdy jezdil docela často na Horizont trénovat s dnes již zesnulým Michalem Sedláčkem, Petrem Rychnovským a Jirkou Davídkem. Trénoval snad vše, aby jednou porazil Miloše Pokorného. Přesto, že asi zůstalo dodnes jen u snu o této výhře, Radka považuju dnes za ricochetového hráče č.4 hned za Milošem Pokorným, Janem Koukalem, Honzou Veselým. Jirku Herdu přehrál 21:19, 15:6, 15:6.
Jakub i Jirka tedy spadli do spodního pavouka a jak už jsem psal výše, tam si vybojovali vítězstvím zpět cestu k možnosti hrát finále. Protože zákonitě po svých zmíněných vítězných utkáních hráli spolu, dál mohl jít jen jeden. Parťák a trenér Jakuba Jirka Herda jej přehrál ve třech setech 15:4, 15:8, 17:13. Jakub touto prohrou obsadil krásné 4. místo.
Chápu, když pořád píšu horní pavouk, pak dolní pavouk, to se v tom docela těžko čtenář orientuje, ale pokud si vytisknete ke čtení výsledkové pavouky, docela lehce se v té mé složité komentátorské situaci orientujete. Teď bylo hodně pravděpodobné, že finálový zápas se bude opakovat se stejnými hráči, jako v horním pavouku a to proto, že nejdříve si zahrál Eda s Radkem o postup do finále 17:15, 12:15, 3:15, 8:15 a když Eda prohrál, putoval dolů do pavouka k Jirkovi Herdovi. Oba s Radkem už přeci hráli a v tomto případě lidi z ČRA tvrdí – finále se nehraje !!!! Na to však nechtěl přistoupit nikdo z hráčů !!! Halóóó, ČRA, nikdo z hráčů !!!
O postup zpátky k Radkovi do finále tedy se střetli Eduard Kočvara hrající za SK Horizont a Jiří Herda z RC LOKO Trutnov. Eda sice 1. set prohrál 11:15, ale ty další zvládl a utkání vyhrál 15:10, 16:6, 16:12. Bojovné i reklamní pokřiky „Horizont !!!“ zabíraly.
FINÁLE !!! Palmovka Praha – Horizont Pec pod Sněžkou!!!, nebo chcete-li Malý – Kočvara 15:7, 15:12, 17:11. Edo, já vím, nešlo to. Přesto díky za skvělou repre Horizontu. A ještě jednu věc, nebýt nás brňáků, tak …pšššt … raději to neříkej nahlas, oba to víme moc dobře, a Ty ostatní, necháme přemýšlet. ☺ ☺ ☺

Podněty pro sportovní komisi:
- změnit systém soutěží tak, aby pokud to bude možné, se maximální počet turnajů hrál na dva pavouky, tedy na dvě prohry (názor hráčů je, že je to daleko spravedlivější systém, který dává druhou možnost uspět) - tzv. plovoucí žebříček za posledních 12 měsíců, byl spravedlivější, ten současný je krokem zpět a nevypovídá o úspěšnosti hráče za poslední rok, ale hlavně na začátku sezóny jen o tom, kdo odehrál první turnaje a kdo je dosud
nehrál.
- Ondřej Veselý - se písemně omluvil v pátek na ČRA.
Chápete ČRA, jak je tento typ žebříčku zavádějící a nespravedlivej?

Arnošt Hytych, po odsouhlasené korekci J. Rudovským