Vítěznému tažení hráčů z Kosmonos dokázal na Super A v Kunraticích čelit pouze Radek Malý

Turnaj Super A, poslední přípravné klání před mezinárodním turnajem v Holandsku, pořádal klub Esa z Kunratic. Ředitelování se ujal Franta Kukač, který se kvůli zranění nemohl turnaje zúčastnit jako aktivní hráč, i když jako ředitel by si krásnou modrou trofej jistě také zasloužil. Ovoce, bábovek a energetických nápojů bylo více než dost, tedy alespoň do chvíle, než dorazil malý Jonatan Schmidt a snažil se předvést, že banány mu doma nikdo nekupuje. Ani na domlouvání a svolávání hráčů na kurt Franta žádnou pomoc nepotřeboval, a tak se kurty plnily hráči přesně podle plánu a žádný nikdy nezel prázdnotou.

Hráče, kteří se utkali v boji o krásné skleněné trofeje, bychom mohli rozdělit do čtyř skupin:

1) notoricky známí objížděči turnajů jako Jiří Kisvetr, Jan Schmidt, Martin Rudovský, Dalibor Sova, Jan Pulkráb, Milan Synek, Martin Vlach, Martin Portl, Tomáš Alexa, Jiří Krůček, Michal Vondrák a Petr Sedláček;

2) Daniel Růžička, Filip Kulka a Matěj Kulka, hráči z Kosmonos, kteří by nejraději odjížděli hned se všemi poháry (ještěže byli jen tři);

3) po dlouhé době přihlášený Antonín Miloschewitsch;

a konečně 4) Radek Malý, hráč, jehož netřeba představovat a jakkoli se v reportáži podrobně zabývat jeho výkony, ať už herními či řečnickými.

První zápas byl odehrán už v pátek večer ve Světě pod Palmovkou. Žádný rozhodčí, žádní diváci, jenom Michal Vondrák a Honza Schmidt, kterým se nechtělo v sobotu ráno brzy vstávat. Honza Michala přehrál již tradičně 3:1, a tak v sobotu do Kunratic dorazil hezky vyspinkaný s již zmíněným synem Jonatanem, jenž jakmile spatřil banány, byl k nezastavení a v tu chvíli nejhodnější dítě na světě. Což velice ocenila jediná divačka turnaje Monika Bartáková, která se snažila na Jonatana dávat pozor, zatímco se táta v průběhu turnaje rozčiloval na kurtu a testoval odolnost své rakety.

Jediné předkolo turnaje si zahráli Antonín Miloschewitsch a Martin Rudovský. Martin výsledek 3:0 okomentoval slovy: „Tonda nezlobil“ a Tondovi nezbývalo nic jiného než se ještě utkat s Tomášem Alexou o zařazení do pavouka na místo nemocného Ladislava Vávry. Tondovi štěstí nepřálo ani s Tomášem a z turnaje odcházel jako první. Doufejme, že ho to neodradí k přihlašování na další turnaje.

Turnaj provázelo jedno překvapení za druhým. Doma dobře naplánovaná sobota dovolila Tomu, jehož jméno se v ricochetovém světě vyslovuje s jistou ironií, dorazit a jak jinak než vyhrát. Radek Malý by každým áčkovým turnajem podle vlastních slov procházel snadněji než sám Lord Voldemort Bradavicemi. A tak se Radek rozhodl rozdávat soupeřům vyhrané sety (celkem rozdal dva), a tím si zajistit dostatečně velké publikum.

Honza Pulkráb se dva dny před turnajem kasal svým nabroušeným nástrojem v barvách Jindřichova Hradce, v jeho prvním zápase se ale nikdo další po čas hry s malilinkatým Matějem Kulkou k těmto barvám raději nepřihlásil. Matěj poměrně překvapivě vedl dva nula, když Honza poněkud naivně za stavu 14:8 pro Matěje zavelel k obraně. V předchozích ročnících Honzovi tato taktika vycházela, nebyl proto důvod k přehnanému spěchu. Nesmlouvavý junior si však dokonale porozuměl se spojnicí boční stěny s podlahou a zmatený Honza v tento pro něj smutný konec nebyl několik minut schopen uvěřit. Stále se usmíval, pak se zase neusmíval, pak se zase usmíval...

Dalo by se říct, že i druhé kolo se neslo ve znamení a barvách Kosmonos. Šprýmař a uklízečka v jednom, Daniel Růžička, stíhal během celého dne pomáhat pořadatelům s úklidem banánových slupek po malém Schmidtovi a porážet jednoho soupeře za druhým. Martin Rudovský, povzbuzován publikem a jednou SMSkou za druhou od milující manželky, podlehl Danovi 1:3 na sety a těšil se, že si spraví chuť na Jirkovi Kisvetrovi, který už od prvního kola dával soupeřům i divákům jasně najevo, že jeho záda nejsou úplně v pořádku, což by mohlo významně ovlivnit celou jeho ricochetovou kariéru. Jak se ovšem za pár hodin ukázalo, vše byla jen domněnka či Jirkova zástěrka a Jirka vyjma těsné prohry 2:3 s Filipem Kulkou turnajem prošel tak, jak se od pořadatele a hráče pravidelně se umísťujícího na předních příčkách očekává.

Pět setů potřeboval Petr Sedláček k úctyhodné porážce Martina Portla. Petr, jakkoli ochuzen o svého osobního fanouška Móňu, která tou dobou střídavě krmila Jonatana a Radka Malého, bez větších problémů vybíral Martinovo tvrdé podání, čímž vždy stoprocentně klidného a soustředěného Martina totálně vykolejil. Martin porážku nesl statečně a neopomněl zmínit, že už se těší, až na Petra zase někdy narazí.

Radek Malý, nažhavený publikem z prvního kola, ve druhém kole smetl Dalibora Sovu navzdory jeho přezdívce „pětiseťáka“ jednoznačně 3:0 a Matěj Kulka vítězstvím 3:1 nad Honzou Schmidtem potvrdil, že výhra nad Honzou Pulkrábem nebyla tak úplně náhoda. V souboji poražených, kteří vyšli z těchto zápasů, však již Dalibor plně dostál své pětisetové pověsti, když přinutil svého soupeře, třebaže klubového a tréninkového partnera Honzu, aby si zase jednou sáhl na dno svých fyzických a hlavně psychických sil. Přes vítěznou koncovku se viditelně zničený Honza musel odebrat až do nedalekého Kunratického lesa, aby opět načerpal energii a nalezl ztracenou duševní rovnováhu. Jeho výmluvám ve smyslu, že do lesa jede pouze uspat Jonatana, nikdo nevěřil a všichni si oddechli, když se už skoro za tmy Honza i se spícím Jonatanem opět objevili v ricochetovém centru Quatro.

Nad Jirkou Krůčkem a Miky Vondrákem ten den plul černý mrak a oba dva si vybrali smůlu snad na deset let dopředu. Jirka má letos za sebou neuvěřitelných 8 turnajů, což nemá nikdo jiný, a na každém z nich překvapuje svými neustále se zlepšujícími výkony zásluhou pravidelných tréninků (minimálně pět týdně!). Dělá ten Jirka kromě ricochetu vůbec ještě něco jiného? Na tomto turnaji o sobě však Jirka nijak zvlášť vědět nedal, a nebýt Radka Malého a jeho více než mnoha poznámek o Jirkově proslulé „Pacince“, Jirka by pravděpodobně splynul v davu a málokdo by si jeho účast na turnaji uvědomoval. Také Miky Vondrák jen přišel, viděl, prohrál a odešel. A to se minulý týden na lize družstev nemluvilo o ničem jiném než o Mikyho formě a předpovídala se mu veliká ricochetová budoucnost!

Po prvním prohraném zápase si všichni mysleli, že Jan Pulkráb bude celý den rozdávat body a vše přenechá soupeřům. Honza však všechny převezl a ostatní tři zápasy si náležitě užil se shodným vítězným výsledkem 3:2 nad Michalem Vondrákem, Martinem Vlachem i Milanem Synkem, a v konečném pořadí se tak bezpečně usadil na 9. místě.

Jak už bylo napsáno na začátku, turnaj zcela ovládly Kosmonosy, takže už po třetím kole bylo jasné, že si domů povezou hned dvě trofeje. O třetí místo si zahráli Daniel Růžička a Matěj Kulka. I když výsledek 3:0 mluvil o jednoznačném vítězství pro Dana, zápas byl vyrovnaný a napínavý. Martin Rudovský nešetřil poznámkami jako: „Dane, byly doby, kdy jsi tenhle míč vybral“ nebo „Dane, vypadáš, že už nemůžeš, a Matěj není ani zadejchanej“. Vzhledem k tomu, že Matěj ještě ani nesundal ochranné brýle, které jsou pro juniory povinné, to byl Danův zřejmě poslední vyhraný zápas nad mladším z bratrů.

Druhý z Radkových rozdaných setů spolu s pohárem za druhé místo si odvezl domů starší z bratrů Kulkových, Filip. Finálový zápas moc diváků nenalákal, těžko říct, zda to bylo tím, že už se schylovalo ke slíbenému posezení v místním baru, či snad Radkovou účastí na něm. Zápas probíhal přesně tak, jak probíhají všechny Radkovy zápasy. Když Radek chce, nechá soupeře si nahrát nějaké body a za stavu 9:4 zabere a desátý bod ho uhrát nenechá. Když si chce Radek ještě zahrát, nechá soupeře vyhrát 16:14, a když Radek chce… vyhraje 3:1 na sety. Filipovi tak nezbylo nic jiného, než si předsevzít více trénovat a příště prohrát alespoň 2:3.

Radkův celodenní zájem a snaha kamarádit se s Petrem Sedláčkem se ve večerních hodinách ukázala jen jako finta, jak přesvědčit Petra o tom, co Petr jako hlavní reportér ricochetových turnajů do reportáže smí a nesmí napsat. Po pár pivech a lahvích sektu, jimiž se slavila významná narozeninová jubilea dvou hráčů (Petr Sedláček a Jan Pulkráb), bylo jasné, že reportérem bude tentokrát někdo jiný. Shodou okolností i na tohoto člověka byl toho dne Radek „milý“, a tak může Radek jen doufat a snažit se být „milý“ i nadále, aby se všechno, co Radek v reportáži zmínit nechce, nějakému „milému“ reportérovi nechtělo zmiňovat v budoucnu.

Ricochetové turnaje, ať už áčkové nebo béčkové, začínají být v Kunraticích čím dál více oblíbené. Nezbývá tedy než organizátorům a sponzorům poděkovat a těšit se na další krásnou slunnou sobotu strávenou v ricochetovém centru Quatro. 

Více fotografií z turnaje na facebookových stránkách.

MB