První kompletní reportáž o cestě českých hráčů v turnaji Hungarian Open 2012

Dlouho dopředu avizovaný Hungarian Open ztratil jenom málo ze svého lesku po odhlášení poslední dobou pouze teoretického hráče Radka Malého a to pouhý jeden den před odjezdem na turnaj. Nicméně na konečném pořadí v turnaji by se toho asi změnilo jen pramálo, jak se ostatně přesvědčíte sami dále v tomto článku.

Jen hrstka odvážných v čele s Honzou Pulkrábem se sešla v prosluněném dopoledním pátku na pražské Palmovce, aby doladili poslední detaily, osušili oči svých milých a vydali se vstříc dobrodružstvím, která je čekala za devatero řekami a devatero horami. Jedna řeka za všechny, Dunaj. Když se se všemi rozloučili a ranečky se jim rozhoupaly na ricochetových raketách opřených o jejich široká ramena, definitivně za sebou zavřeli dveře sportovní Alfy Romeo v současné době ve službách Honzy Pulkrába. Skrze okénka měli pak ještě možnost sledovat uslzeného Jardu Rudovského, který se mávajíc stále zmenšoval v dálce až se nakonec zcela rozplynul. Toho dne teplota dosahovala krásných 28 °C, atmosférický tlak se držel pouze na průměrné hodnotě 1013,25 hPa a hodnota relativní vlhkosti se ustálila na  56 %.

Po spolknutí některých dojemných momentů a nenápadně utřených uslzených očí z dojetí, ve voze zavládla pohodová atmosféra. I před kamarádama je důležité udržet si obraz tvrdého chlapa, kterému rodiče přes víkend rozhodně chybět nebudou.

Rodiče rozhodně nebudou chybět následujícím:

Jiří Krůček

31 let

Reprezentant klubu Esa z Kunratic

Ricochetista tělem i duší. Neustále na sobě pracuje, nestěžuje si na nepřízně ricochetových božstev a vždy si z každého zápasu odnáší další a další ponaučení. Jeho „lajny“ jsou přímo fantastické a dokáže dát klidně i dvě za sebou. Opuštěn Radkem Malým si ho vzal pod svou ochranu Honza Pulkráb, který ho následně tvaruje k obrazu svému. Jirka zažívá svou soukromou renesanci, překvapuje nejen ostatní ale především sám sebe. To mu dává chuť do dalších bojů.

Pravděpodobnost úspěchu 25%

Jan Pulkráb 

27 let

Reprezentant klubu SK RICO OLIVER J. Hradec

Ricochetista tělem i duší. Patří k ostříleným matadorům nejenom na české ricochetové scéně. Jeho herní styl je pro soupeře velmi příjemný, přesto Honza umí vždy v závěru zápasu přidat a zajistit si tak cenné body. Jeho mottem je vždy dobrá nálada jak na kurtu tak i mimo něj. Tím se ostatně liší jeden z nejlepších ricochetistů u nás od nejlepších hráčů squashe. Pro Honzu je důležité, aby na turnajích panovala pohodová, přátelská atmosféra a tento princip řadí nadevše. Honza má za sebou také bohatou trenérskou praxi a ani v tomto oboru nezahálí. Připravuje se na každý další trénink způsobem, jako by to byl jeho poslední. Ač působí ve Světě pod Palmovkou jako manažer, srdcem stále tíhne ke klubu v Jindřichově Hradci. Honzu má každý rád a rozněžněná redakce mu přisuzuje velikou pravděpodobnost na úspěch.

Pravděpodobnost úspěchu 90%

Monika Bartáková

17 let J 

Její aktivity už dávno přesáhly nad rámec recepční Světa pod Palmovkou. Postupně se na ricochetových turnajích stává známou tváří a svou podporu vyjadřuje pečlivým držením palců i méně zdatným jedincům. Monika je veselá kopa a poté co si osvojila pravidla ricochetu, začala i ona dělat lehounké krůčky s Láďou Tesárkem. Láďa je bohužel v současné době zraněn, Monika je nicméně stále odhodlaná trénovat a v budoucnu obsadit jedno z předních míst některého z ženských turnajů. Monika bohužel do bojů na Hungary Open prozatím nezasáhla.

Petr Sedláček

33 let

V poslední době notorický objížděč všech ricochetových turnajů. Mezi jeho největší úspěchy patří 6. místo na Mistrovství Republiky, kde si skvěle poradil s Petrem Novákem, který se zápasu s ním ve třetím kole pro jistotu ani nezůčastil. Jeho hra je proměnlivá jako počasí a on neustále přemýšlí nad tím, co to způsobuje. S lepšími hráči dovede uhrát solidní výsledek, koncovka ale stále chybí. Právě díky účastem na evropských turnajích si Petr vybudoval dobrou startovní pozici pro turnaje budoucí, a tak se mnohdy stane, že v zásadním prvním kole dostane soupeře, s nímž dokáže vyhrát. Je svěřencem Honzy Pulkrába, který to s ním i po tak dlouhé době rozhodně nevzdává.

Pravděpodobnost úspěchu 25%

Nejdříve se rozhovořil Jirka Krůček, který během šestihodinové cesty neustále udržoval Honzu Pulkrába v bdělém stavu a v druhé polovině si dokonce vypomáhal zpěvem a bubnováním prstů do palubovky. Jirka tím postupně vybičoval celou posádku k plamenné diskusi o českém fotbalovém národním týmu a o jeho hrotovém útočníkovi, následně se do diskuse zamíchal i samotný trenér, aby se téma nakonec stočilo zpět k důvěrně známému ricochetu. Petr projevil přání alespoň jednou si zahrát s Gáborem Szabó juniorem, protože dopodosavaď se během předchozích turnajů úspěšně míjeli. To když Gábor putoval pavoukem stále směrem nahoru zatímco Petr putoval stále směrem dolu. Na konci cesty Honza prokázal dostatečnou orientaci a tak posádka bohužel našla hotel Timon bez jediného zaváhání. Honza se dmul pýchou.

Česká ricochetová reprezentace byla ubytována v nejlepších pokojích, přímo pod střechou hotelu a tak si přes noc nemusela ani přitápět. Horký vzduch v pokojích vydržel až do rána a léty zkoušený ventilátor spokojeně bzučel a rachtal přes celou noc. Ráno se česká výprava rozrostla o jediného německého účastníka Tobiase Hambsche, kterého nalezla kroutícího hlavou nad bohatou snídaní v jídelně hotelu. Také dorazil poslední člen českého týmu Martin Rudovský.

Martin Rudovský

31 let

Před cestováním autem vždy upřednostňuje železnici. Cestuje většinou přes noc a na místo dění doráží těsně před samotnou událostí. Vždy tvrdí že si skvěle odpočinul a je zcela připraven podat maximální výkon. Martin vždy respektuje výroky rozhodčího, jakkoliv jsou sporné. Někdy je při hře současně viděn v předním levém rohu a zároveň v zadním pravém rohu kurtu, což z Martina dělá trochu záhadnou ricochetovou bytost a mnohým psychotronikům a proutkařům už tak zohybal a zpřetrhal jejich virgule a kyvadla. Díky těmto schopnostem je Martin jeden z nejlepších ricochetistů v české republice a jeho vybroušený styl by mu záviděl i Vlastimil Harapes.

Pravděpodobnost úspěchu 60%

V ricochetovém centru Red Line se hned od rána začaly dít věci. Především postupné zvykání si na červenou čáru umístěnou netradičně až nad senzorem dělalo některým hráčům problémy a ti stále nevycházeli z údivu, když se nerozezněl zvukový signál po jasně zahraném špatném míčku. Rozhodčí tak měli plno práce s vysvětlováním. Mimo jiné bylo potřeba přivyknout i na místní obsluhu, která udržovala, bez ohledu na počet účastníků, stejné tempo jako den před turnajem, kdy centrum zelo prázdnotou.

Organizátor turnaje András Csala odstartoval první kola turnaje a do toho svého vpadl Martin Rudovský příliš z ostra. Navzdory svému jménu, blonďatý patnáctiletý maďar Farkas Balázs udolával Martina svými přesnými údery do zadních rohů kurtu a Martin se měl co ohánět, aby jeho míče byly alespoň stejně tak jedovaté jako míče Farkase. Marně ho nabádal přihlížející Honza Pulkráb k častějšímu využití stropů. Když Farkas ze svého squashového repertoáru vytáhl ještě neúnosně přesné zkracovačky, Martin už nenašel odpověď a nepomohl mu ani holografický obraz sama sebe v opačném rohu kurtu. Martin podlehl v prvním kole vždy jen o pár bodů v poměru 3:0.

Po několika planých pokusech o úprk na vlak zklamaný Martin Rudovský zaplašil chmury vzpomínkou na nedávné úspěchy v jeho soukromém životě a osud mu hned na to připravil příjemnou lekci v budování vztahů k dětem. Tu si pro změnu velice užil a jeho nepublikovatelné komentáře později bavili celou českou výpravu.

Petr Sedláček se v prvním kole sešel s neznámým Dévaldem Péterem seniorem z Maďarska, který se na kurtu při startování svého organismu přiznal, že ricochetovou raketu nikdy nedržel v ruce. Petr mu jeho výrok oplatil stejnou mincí, poté ho ale Péter přesvěčil o nesnadnosti nadcházejícího utkání, když na sebe zahrál pět ostrých lajn za sebou (Petr zahraje maximálně dvě). Po neatraktivním utkání nakonec postup do první osmičky vystropoval právě Petr a opět tak mohl mluvit o neuvěřitelném štěstí, jaké ho provází celou touto sezónou.

Honza Pulkráb postoupil přes devítiletého maďara Tamáse Devalda a celou dobu nešetřil chválou na jeho rodící se herní styl. Tamás ale rozhodně neměl odzbrojující dětský úsměv, při každém neúspěchu kopal do stěn kurtu a bylo jasné, že vůbec nechápe s jakým hráčem měl v prvním kole tu čest.

Jirka měl v prvním kole dobře nakročeno k postupu do první osmičky turnaje, ale nutno říci, že mu v tom nepomohl dobrovolný rozhodčí Petr Sedláček, jehož rozhodnutí byla v některých případech při nejmenším sporná. Petr se pak v rohu kurtu na druhé straně skla potichu modlil, aby to Jirka dotáhl do vítězného konce. Po hladké hře, kdy Jirka vedl už 2:0 na sety ho už podruhé stejně jako v Holandsku dotáhl Gábor Szabó senior, aby pak v posledním setu získal celkovou nadvládu na kurtu a nervózního Jirku nakonec přetlačil.

V dolní polovině pavouka se pak ocitl i René Wieten, který v prvním kole nestačil na černého koně utkání a pozdějšího celkového vítěze Andráse Töröka. Jiří pak měl hned to štěstí, že v druhém kole narazil právě na Reného. René jak známo nevypouští jediný míč a často zasahuje i do bojů o místa nejvyšší. Jirkovi pořádně zabrnkal na jeho zocelené nervy a poslal ho ještě níže na chvost herního pavouka. Jirkův pocker face ovšem neprozrazoval nic o vnitřním boji s nespravedlností.

Z Petra Sedláčka spadla všechna nervozita v momentě, když se dozvěděl, že si zahraje vytoužené utkání s Gáborem Szabó, favoritem celého turnaje. Gábor je zkušený hráč a Petra velmi často pouštěl do hry. Prý to byl příjemný zážitek, Petr celkem příjemně podlehl Gáborovi s jednoznačným výsledkem 3:0. To bylo zrovna v době, kdy Martin Rudovský dostal na starost Tamáse Dévalda, se kterým měl možnost se připravit na svou budoucí roli otce. Šlo mu to znamenitě, další generace Rudovských zřejmě projde spartánskou výchovou. Nezbývá než potomkovi popřát, ať to není holčička. Martin porazil Tamáse 3:0 a až Tamás povyroste, bude se mít určitě Martin čím chlubit.

Honza Pulkráb si ve druhém kole podal Farkase Balázse. Nutno ovšem podotknout, že Honza nezanedbal přípravu a po dobu hry Martina s Farkasem v prním kole vše bedlivě pozoroval. Z jeho závěrů uvařil krásnou směs taktiky a elegantních stropů, ze které se Farkas jen těžko vzpamatovával. Martin plně soustředěn na děti, které mu byly svěřeny, zapomněl Honzovi za pomstu poděkovat.

Turnaj v Maďarsku překvapivě těžil z menší účasti ricochetistů. Zatímco turnaj byl ve své polovině, hráči využívali volných chvil k bližšímu seznámení se. Často se na turnajích stává, že se hráči úzkostlivě drží svých stájových kolegů, tráví s nimi většinu dne a doprovázejí je i na večerní akce. Tentokrát ale někteří hráči tyto hranice překročili, a tak v centru Red Line bylo možné tu a tam pozorovat rukama šermující postavy a exploze dobré nálady, když konečně bylo vysvětleno, co nemohlo být sděleno v rodném jazyce. Ricochetu se možná i poprvé zůčastnilo více hráčů hrajících spíše squash, což se hned projevilo i na rozdílné hře. Zbylí ricochetisté měli možnost sledovat, že ricochet se dá hrát i bez stropů, které za to byly vyvažovány vybroušenými údery a fantastickými zkracovačkami. Zkrátka „MEGAÍGEN“.

Jakkoli András Török během turnaje pokulhával v překračování svých sociálních hranic, o to více doháněl své nedostatky v bezchybné hře, zejména ve třetím kole proti našemu nejnadějnějšímu hráči výpravy Honzovi Pulkrábovi. Oproti předchozím turnajům, kterým bez výhrad vévodil právě Gábor Szabo junior, měli přihlížející možnost sledovat opět o stupeň lepší ricochet. Nedá se říci, že by se ve hře objevovaly nové prvky, právě naopak András strop kurtu příliš nevyužíval, oproti tomu pohyb po kurtu byl maximálně úsporný a mnozí zjistili, že účelem hry není se zadýchat nýbrž zadýchat soupeře. Honza se naopak snažil stropu využít, ale příliš příležitostí k tomu nedostal. Trenér Gábora Szabo s kamenným výrazem v obličeji pokořil našeho borce v poměru 3:1 a Honza měl plnou hlavu práce, smířit se se soubojem o třetí místo v posledním kole. András Török po skončeném zápase usedl ke svému tabletu a opět se ponořil do říše fantazie plné ghoulů a zlých skřetů, které bylo naléhavě nutné zlikvidovat kouzelnou sekerou.

O něco lépe začal ve třetím kole zápas Petra Sedláčka, který si po chvíli proti českou výpravou adoptovanému Němci Hambschovi vybudoval náskok dvou setů. Role hráče a rozhodčího se při tomto zápase vyměnila. Za sklem tentokrát stanul Jirka Krůček a Petr se ve třetím setu zalekl krvavé msty z prvního kola. Hra Tobiase se začala s každým míčem výrazně zlepšovat a bezradný Petr znervózněl. To, že vedení o rozdílu dvou setů ještě nic neznamená, se mnozí přesvědčili už několikrát a nejinak tomu bylo i v tomto zápase. Tobias nakonec donutil Petra vyhrát až pátým setem, ve kterém Němec kapituloval veřejně hlásíc, že za Německo stejně bude první.

Jirku čekal poněkud odpočinkový zápas. Martin Rudovský mu na hlídání předal zpracovaného a poněkud více vychovaného Tamáse Dévalda a Jirka nahazoval co mu přesnost stačila. Vzhledem k rozdílu věku měl Tamás k Jirkovi natolik úcty, že ho nechal vyhrát a tok turnaje zbytečně nezdržoval. Tamási, tvá chvíle určitě ještě příjde, jen těžko říct jestli se budeš moci pomstít na svých současných tyranech.

Bezesporu jeden z nejzajímavějších zápasu se odehrál paradoxně v dolní polovině herního pavouka mezi René Wietenem a Martinem Rudovským. René měl možnost dokázat, že stále nepatří do starého železa a tak v něm Martin našel vyrovnaného soupeře. V tomto zápase se rozhodovalo, kdo stane po boku celkových vítězů turnaje s platé v rukou. Šlo zkrátka o hodně a kdyby pohyb a energie na kurtu měla vyrábět elektrický proud alespoň pro centrum Red Line, jistě by tu a tam nějaká ta žárovka praskla. Ani jeden z hráčů nenechal toho druhého vydechnout. René měl tělo napumpované adrenalinem a každý těžký míč dobíhal s vyvalenýma očima a s tváří zohybanou do příšerné grimasy. Jeho úporná snaha brzy přinesla své ovoce a při dorážení Martina prudkými voleji si René zjednával na kurtu respekt. Martin vyčerpán noční jízdou vlakem, nenadálou porážkou z prvního kola a psaním zoufalých esemesek celé své rodině informujíc jí o svém předčasném příjezdu, podlehl podruhé. Na dobré náladě mu to ovšem už neubralo a tak se s chutí vrhl do čtvrtého kola, aby si schladil žáhu na nic netušícím, devítiletém Péteru Devaldovi. Martin obsadil celkové 11. místo v turnaji, nicméně vytrval s českou výpravou až do samotného závěru a mohutně povzbuzoval. Křičel:“Let’s go Novak, let’s go!“ Děkujeme za podporu Martine.

V průběhu celého turnaje se odehrávaly také souboje v ženské části. Turnaje se zůčastnilo pět ricochetistek, které ale byly odsunuty na poněkud zapadlý kurt číslo 3. Zde by se organizátorům akce dalo vytknout malé zaškobrtnutí, kterým ženskému turnaji přisoudili poněkud méně atraktivní pozici. Ze zápasů žen bylo možné sledovat pouze pramálo. Velkým lákadlem pro budoucí hráčky by měla být především veliká pravděpodobnost výhry, tři z pěti hráček si nakonec z turnaje odvážely cenný pohár. Uvědomíme-li si že třetí místo vlastně znamená i samotný střed tabulky, jsou ricochetové turnaje pro ženy více než štědré. První místo si tak vysloužila maďarka Fatime Farkas, na druhém místě skončila organizátorka turnaje, známá Virág Fésüs a jako třetí skončila Manuela Feith. Gratulujeme a doufáme, že na příště se nenechají zahanbit ani české hráčky.

Vlastním očím se nedalo věřit, když se ve čtvrtém kole sešel v souboji o třetí příčku Honza s Andrásem Csalou. Psychicky odolný András nedal nikterak najevo své obavy z tak silného soupeře a hrál bez emocí, tak jak je zvyklý. Honza oproti tomu rozdával úsměvy na všechny strany kurtu, bohužel se tak nedá říci o míčku, který dost často padal právě před Andrásovu raketu. András pohodlně využíval příležitosti a Honzovi se stále nedařilo vyprovokvat svůj organismus k lepším výkonům. Obecensto si zprvu myslelo, že Honza nechává Andráse, aby si zahrál a Honza i po dvou prohraných setech stále klamal svým úsměvem. András také zrovna nepatří do skupiny hulvátů a agresorů a tak po zdvořilostním zápase nakonec Honzu udolal v poměru 3:1. Publikum složené většinou z českého týmu propadlo hysterii. Že česká výprava žádný pohár nezíská, už bylo v tento moment naprosto jasné. I přesto ale Honza podal solidní výkon a nebýt jeho výhry nad Farkasem Balázsem, o Farkasovi by se na příště s klidem dalo mluvit jako o čechobijci.

Ten se totiž v závěrečném kole sešel s Petrem Sedláčkem a i když Petr nalezl spolehlivý recept, jak získat nějaké ty body, stropy se nedají zahrávat neustále a v ostatních míčcích dominoval především maďar. Petrovi se nepovedlo Farkase přetlačit v žádném setu a tak prohrál v jasném poměru 3:0. Díky šťastnému losu v prvním kole uhrál Petr svůj nadstandard a obsadil celkově 6. příčku.

Jiří se umístil na 13. místě, když za sebou nechal obě dvě děti a také Holanďana se šlechtickým jménem Michiel van Nieuwkerka. Michiel nekladl veliký odpor, asi už se těšil na večerní dýchánek spojený s velikánskou večeří a nenadálou oslavou narozenin Virág. Jirka toho využil a v klidu dotáhl utkání do vítězného konce. Michiel je pravidelným účastníkem mezinárodních turnajů a tak to pro Jirku znamená cenný skalp do své sbírky.

Celý turnaj, jak v ženské tak i v mužské části, bezpečně ovládli maďarští hráči. Jedinou výjimkou byl René, vítěz druhé poloviny herního pavouka. Dle předpokladů se do finále přiřítil nám již důvěrně známý Gábor Szabó, aby se pokusil přehrát svého učitele Andráse Töröka. András zvedl hlavu od svého tabletu, jeho hlava vyhodnotila, že musí jít na kurt, že odehraje ještě jeden zápas a pak už to má za sebou, v dalších pěti minutách pozabíjel nějaké ty pavouky a hnusné čarodějnice, než se mu konečně podařilo vstát. Gábor už čekal na kurtu. Finále bylo především ukázkou přesných úderů a opět bezvadného pohybu po kurtu. András dostával soupeře pod tlak hned svým podáním, které bylo přesné a nepříjemné hlavně svým umístěním. Aniž by se hnul ze středu kurtu, rozdával míčky hned do zadních rohů a hned zase zkracoval těsně nad červenou čáru. V druhém setu se rozhodl k odpočinku a publikum trochu ožilo, když Gábor začal mít jasně navrch. Jak se později ukázalo, byla to pouze falešná naděje, a tak po emocionálně slabším finále nakonec s přehledem zvítězil András Török. Doufáme, že si vítězství pořádně užil, ať už to bylo kdekoliv a těšíme se na blížící se German Open 2012, tentokráte doufejme i s Radkem Malým.

Hungary Open 2012 proběhl na třech ricochetových kurtech v pouhém jednom dni a Maďaři nám ukázali směr, jakým by se měl moderní ricochet ubírat. Povedlo se jim probudit zájem ze strany squashových hráčů, kteří hlavně díky veliké konkurenci hrají na vyšší úrovni a od kterých se máme stále co učit. I samotná účast maďarských juniorů signalizuje, že pro léta budoucí roste v Maďarsku solidní ricochetová základna a bude velmi těžké je svhrnout z pomyslného ricochetového trůnu.

Snad byla slabší účast na turnaji způsobena pouze krásným letním počasím, nenadálými rekonstrukcemi chat a chalup nebo novými přírůstky do rodiny. Na viděnou, snad už v plné síle, na German Open 2012.

 Záznam z třetího setu finálového zápasu.

Muži:

1. András Török

2. Gábor Szabó jr.

3. András Csala

4. Jan Pulkráb

5. Balázs Farkas

6. Petr Sedláček

7. Gábor Szabó sr.

8. Tobias Hambsch

9. René Wieten

10. János Farkas

11. Martin Rudovský

12. Péter Dévald jr.

13. Jiri Krůček

14. Michiel van Nieuwkerk

15. Péter Dévald sr.

16. Tamás Dévald

 

Ženy:

1. Fatime Farkas

2. Virág Fésüs

3. Manuela Feith

4. Eszter Halász

5. Maria ter Hoek